Že je výchova jednou z nejnáročnějších výzev ví každý rodič. Obecně je její náročnost formálně společensky uznávaná. Ale skutečnou hloubku každodenní zátěže, fyzické i psychické, kterou s sebou péče o potomky nese, zná jen ten, kdo o dítě dlouhodobě pečoval a sám jej postupným růstem provázel.
Mluvit s dětmi o důležitých tématech se někdy může jevit jako jedna z nejtěžších věcí vůbec. O čem mluvit? Kdy? A jak na to? O čem nemluvit? Otázek je spousta a odpovědi buď žádné nepřichází, nebo jich je příliš na to, vybrat zrovna tu "správnou".
ADHD. Čtyři písmenka, která vám mohou ovlivnit život i pohled na sebe. ADHD je zkratka z anglického názvu Attention deficit hyperactivity disorder a v češtině je známa jako Porucha pozornosti a aktivity. Ale! Skrývá i mnoho příležitostí a talentů / potenciál, využijte i vy ten svůj. Nevěříte? Čtěte dál.
Ač už děti do školky nastoupily, nebo teprve nastoupí, mohou se nějakým způsobem s docházkou potýkat. Vždy se vyplácí dítě na to, že nastoupí do školky, připravit předem. Mluvit s ním o tom, jak to ve školce chodí, co ho čeká, že tam bude bez rodičů. Dítě tak postupně přivyká faktu, že přijde tato pro ně zcela zásadní změna.
Martina má dvě malé děti. Ráno se probouzí unavená. Noc opět probděla u postýlky mladší dcerky, která má rýmu a nespí. Starší syn má ADHD a potřebuje neustále připomínat, co má dělat, aby se nachystal do školy, což Martinu stojí spoustu sil. Přesto je tam plně pro děti, i když sama sotva drží myšlenku pohromadě. V kuchyni se kupí nádobí ještě ze včerejšího večera, hlava jede na plné obrátky, srdce bije o něco rychleji, než by mělo. Uvnitř má pocit, že se drolí, i když navenek funguje. Tohle není selhání. To je vyčerpání. A právě tam začíná něco, čemu se říká mateřské vyhoření.
Není to velké drama ze dne na den. Spíš pomalé ztrácení barev. Radost, která kdysi naplňovala každodenní rituály, se vytrácí. Na její místo přichází podrážděnost, únava, neklid, a v některých chvílích i nejasný smutek, který se těžko pojmenovává. Vyhoření v mateřství není lenost, ani nedostatek lásky. Je to signál těla a duše, že už je toho zkrátka moc.
Když přijde na řadu domácí práce, mnozí rodiče slyší známé protesty: „Proč zase já?“ nebo „To není fér!“ Místo nadšení se často ozývá nechuť a odpor. Přesto právě zapojení dětí do běžných domácích povinností může být skvělou školou života – učí je zodpovědnosti, posiluje sebevědomí a pomáhá vytvářet pozitivní vztah k práci. Jak ale děti vést k tomu, aby přiložily ruku k dílu dobrovolně a bez zbytečných hádek?