Jak zvládnout potíže dítěte při adaptaci na docházku do MŠ

Reálný průběh adaptace záleží pochopitelně na mnoha faktorech. Na zralosti dítěte (věk dítěte; má již zkušenosti s pobytem mimo rodinu?), na jeho sociálních dovednostech (jak obstojí v kolektivu dětí?), schopnosti regulovat své emoce (poradí si se steskem?), na okolnostech a situaci v rodině (narodil se mu/jí mladší sourozenec?), na přístupu a zkušenostech pedagogů, režimu a typu školky. Výběrem dobré školky a vhodným načasováním můžeme dítěti i nám rodičům leccos ulehčit, ale někdy se prostě rozhodujeme kompromisně, protože je třeba se vrátit do zaměstnání, nebo v regionu není příliš možností na výběr. Pak je dobré myslet na několik věcí, které mohou dítěti s adaptací pomoci a na ty se právě zaměří náš článek.

Jak se vlastně projevuje obtížná adaptace?

Zřejmě si to dovedete sami dobře představit. Dítě pláče nebo se vzteká, že nechce do školky, má potíže s jídlem, loučení je dramatické a dítě nechce rodiče pustit. Zároveň může trpět nejrůznějšími psychosomatickými projevy, jako jsou bolesti bříška a hlavy, může mu být na zvracení nebo může i přímo zvracet a mít další trávicí obtíže jako průjem. Některé děti postupně zažívají celkový regres, takže se vrací do předchozích vývojových fází (dítě se například počůrává, přestane mluvit, odmítá sebeobsluhu a chce být rodiči opečováváno jako malé miminko…). Dítě se může ve školce stranit ostatních dětí, nebo naopak projevovat vůči ostatním nevhodně až agresivně, mít potíže se zvládáním emocí. Některé děti se drží učitelky a odmítají se zapojit do aktivit. Jiné ve školce vše zvládají bez viditelných potíží, problémové projevy se objevují pouze doma.

Po úvodní školkové fázi, kdy se rodiče radují, že dítě si na nový režim uvyklo a je vyhráno, někdy přichází nová vlna potíží, kdy dítě definitivně pochopí, že v docházce jde o pravidelnost, kterou musí přijmout a že se do školky chodí, i když s tím nesouhlasí nebo zrovna nechce. Je tedy dobré být jako rodič citlivý na signály přicházející od dítěte a adekvátně na ně reagovat i později.

Co jako rodič mohu udělat, abych dítěti vstup do školky co nejvíce ulehčil?

Jak už padlo, je užitečné nepodcenit přípravu ještě před vstupem do školky. Školku vnímat pokud možno jako něco pozitivního, co rozvine dítě i rodiče v nových oblastech, přinese nové podněty, dovednosti, interakce a celou rodinu obohatí. Děti zrcadlí naše nejistoty a obavy, takže pokud vnímáme my rodiče školku jako nutné zlo, může to zkomplikovat i to, jak naše dítě školku vnímá, protože naši ambivalenci cítí. Je tedy dobré si své vlastní postoje co nejlépe zpracovat, aby nám do situace vstupovaly co nejméně. Opřít se můžeme právě o výběr vhodného zařízení, kde je dobrá spolupráce školky s rodiči, kde se k dětem přistupuje partnersky a ohleduplně. Naše zapojení do chodu školky může pomoci vnímat ji jako pozitivní součást naší nové reality.

Pro dítě předškolního věku je vhodným nástrojem rituál. Můžete vymyslet loučící rituál, který se vždy opakuje, než rodič odejde, domácí ranní rituál ve dny, kdy se chodí do školky jako je stejná snídaně nebo pouštění písničky, večerní povídání o tom, co se dělo ve školce, co tam má dítě rádo, s kým se kamarádí, jaká je paní učitelka apod. Děti to ukotvuje, tvoří jistotu, která pomáhá překlenout i těžké a emočně vypjaté situace, které zákonitě v jejich životě přicházejí. Pokud dítě nechodí do školky každý den, o víkendu nebo při nemoci, je dobré udržovat vztah se školkou povídáním, připomínáním, co se ve školce děje, malováním obrázků, týkajících se školkového dění, co je tam fajn a co má dítě rádo, na co se může těšit.

Stesk projevovaný ve školce je dobré nepodceňovat. Pokud je pedagog vstřícný, je dobré s ním už dopředu domluvit nápomocné strategie, jak případné krize překonávat – jestli může dítě vzít na klín a pochovat ho, pověnovat se mu. Jestli může dítě mít u sebe hračku nebo nějaký jiný předmět, který mu připomene rodinu ve chvílích smutku. Mazlící polštářek, plyšáka na přitulení, fotku rodiny nebo talisman.

Je možné s dítětem mluvit o tom, že kdykoliv vezme předmět do ruky nebo si na něj vzpomene, je to jako by se propojilo znovu s rodiči, kteří tu pro něj stále jsou. Je také vhodné dítěti zvědomovat trvalost vztahu s rodiči. Že nepomíjí, když nejsou spolu, že se pro dítě vrátí. Tady je nezbytné, aby rodiče dodrželi dohody a sliby. (Pokud slíbí dítěti vyzvednutí po obědě, měli by tomu dostát a dítě nezklamat). Podrobně lze s dítětem probrat, jaké má vlastně možnosti, když se nebude cítit dobře. Může to zkusit zvládnout samo pomocí svého předmětu, může se obrátit na ostatní děti, na učitele, může požádat o pomoc, není to ostuda, ale odvaha říct co potřebuji. Vstřícné školky s takovými situacemi počítají a zkušený pedagog si s nimi umí dobře poradit.

Stesk dítěte je přirozená součást celého procesu a není namístě jej bagatelizovat, ale uznat jako něco, co se objevuje i u ostatních a s čím se dá zacházet tak, aby to nebylo destruktivní, ale přijmout i pocity smutku jako něco, co k životu patří a na čem se dá dokonce stavět – můžeme se těšit na opětovné shledání, využít čas co nejvíce pro sebe, než se zase uvidíme. Zde pomáhá, když dítě vidí, že i rodič umí svůj čas dobře využít. Závěrem chci zmínit možná to nejdůležitější: Jako rodič bychom měli oceňovat každé byť drobné pokroky. Dítěti říkat, že je skvělé, že situaci zvládá, i když není vždy jednoduchá. Můžeme autenticky nabídnout, že i pro nás to není vždy lehké, protože samozřejmě také zažíváme odloučení od dítěte a mluvit, co pomáhá nám (bez toho aniž bychom bagatelizovali prožívání dítěte).

V případě, že dítě do školky odmítá chodit, silně somatizuje a pobyt ve školce dlouhodoběji nezvládá, je třeba zvážit příčiny takové situace. Zda jde o nedostatečnou zralost, potíže v kolektivu nebo v přístupu školky jako takovém. A rozmyslet si, jak moc na docházce trvat, abychom dítě tlakem netraumatizovali, zvláště máme-li možnost nástup odložit. Někdy pomůže pár měsíců k tomu, aby vše mohlo napodruhé proběhnout úplně hladce, v souladu s tím jak dítě dozraje, někdy je užitečná změna školky nebo třídy s jinou paní učitelkou, proto je dobré i tuto variantu mít na zřeteli.

Přesto doporučuji nevzdávat se při prvních těžkostech, nepropadat panice kvůli emocím dítěte – ty jsou nezbytné a přirozené. Je dobré s dítětem o tom, co prožívá co nejvíce komunikovat a pokusit se zpevnit je v tom, co umí, co se daří, co už nyní zvládá, a věřit, že adaptační období se vstřícnou podporou na straně rodiny i školky, dobře zvládne a na takovou zkušenost poté bude moci v životě navázat.

Pokud byste jako rodič cítil/a v tomto nějakou nejistotu, měl/a otázky, toto téma na Rodičovskou linku bezesporu patří a můžeme se Vám věnovat jak na e-mailu, telefonu nebo nedělním chatu Rodičovské linky, neváhejte se na nás obrátit a říci si o podporu. Je to období nových věcí i pro nás, rodiče.