Blog

Na Rodičovskou linku se poměrně často obracejí rodiče, jejichž dítě (případně skupina dětí) trpí přístupem pedagoga. A to už od mateřské školy. Leckdo by mohl namítnout, že jsme při telefonické nebo e-mailové krizové intervenci odkázáni pouze na jednostranné informace. To je pravda, nicméně takhle jednoduše to ze stolu smést nelze.

Název článku je samozřejmě pouhá provokace. S bitím dětí a fyzickými tresty jakožto výchovnou metodou na Lince bezpečí a Rodičovské Lince nesouhlasíme. Rodičům, kteří své děti trestají fyzicky, nabízíme jiný výchovný přístup. Zastáváme názor, že uplatňovat vůči dítěti fyzické násilí není nutné. Naopak; může škodit, chceme-li vychovat řádného, šťastného a sebevědomého člověka. Mnoho lidí, včetně některých odborníků, však fyzické tresty hájí a doporučuje. Proto jsem se rozhodla, že se podívám na důvody – a mýty, které pro své přesvědčení uvádějí.

Tento článek je určen rodičům batolat a dětí předškolního věku (cca 2 – 5 let), které se (některé často, některé jen občas) propadají do záchvatů vzdoru a zuřivosti, a hrají tak na nervy svých rodičů. Jsou to náročné situace, naplněné křikem a emocemi. Většina rodičů chápe, že jde o přechodné období, ale přesto je to může znejišťovat a začínají pochybovat, zda něco nedělají špatně, zejména když se to děje často. Moc ráda bych jim pomohla porozumět, že takové záchvaty neznamenají, že je něco s nimi nebo s dítětem v nepořádku.

V tomto textu navazuji na sérii článků, které byly zaměřeny na vztahy ve vícedětných rodinách a také na podporu sourozeneckých vztahů. Vzhledem k tomu, že jde skutečně o navazující text, doporučuji podívat se i na předchozí články. V posledním z nich se věnuji způsobu komunikace s dětmi, který nazývám propojování. Jde o to, že rodiče v nejrůznějších situacích pojmenovávají, co a proč děti dělají a jak se cítí. Tím aktivně pomáhají dětem vzájemně se vnímat, učit je porozumět si a užívat si společné chvíle.

V minulém článku jsem uvedla, že to není zase až tak špatně, když se dítě vztekne. Když to všichni úspěšně zvládnou, vztah a důvěra dítěte k rodičům se tím posiluje. Přesto však – mnohým konfliktům a scénám lze předejít. Pomohou nám při tom: pravidla, tempo přizpůsobené dítěti a klid a dobrá nálada (což je to nejtěžší). V tomto článku se zaměřím především na pravidla.

Tentokrát bych se chtěla věnovat přiměřenému tempu při činnostech s batoletem, ale i starším dítětem. A také klidu a dobré náladě. Podle mých zkušeností je nepřiměřené tempo rodičů, a to na více rovinách, jednou z častých příčin konfliktů a vzteklých záchvatů dítěte. Rodiče totiž občas nedávají dítěti dostatek prostoru a času pro jeho vlastní aktivitu nebo při přechodu od jedné činnosti k druhé, mylně předpokládají, že dítě na jejich výzvu bude reagovat okamžitě, a příliš rychle startují do vlastní nespokojenosti. Tedy ztrácejí klid a dobrou náladu, a přicházejí tak o základní předpoklad, aby dokázali pomoci dítěti v jeho „neštěstí“. A malér je na světě.