Psychické potíže

Myšlenky na sebevraždu mohou potkat kohokoliv, kdykoliv během života.
Můžeš se cítit tak smutně, osaměle a zoufale, že už nevidíš jiné východisko, než se zabít.

Na sebevraždu jako řešení svých potíží může myslet člověk, který se trápí ve vztahu, zažívá šikanu, týrání či zneužívání, někdo, komu zemřel blízký, nebo třeba ten, kdo trpí hlubokou depresí nebo je vážně nemocný. Důvodů může být mnoho. Všichni ale zažívají velkou bolest, kterou už neumí sami unést.

Bývá to tak, že v podobných situacích člověk jiné možnosti nevidí. Ony ale existují. Je užitečné dát jim šanci, než se rozhodneš udělat nevratný krok. Sebevražda je poslední možnost, která se nedá vrátit. Možnost ukončit svůj život zůstane vždycky. Zasloužíš si ale využít jiné možnosti, jak se dostat ze své tíživé situace.

Co s tím

V takové chvíli je důležité mít někoho, komu můžeš říct, co prožíváš. Zkus se svěřit rodičům. Kdyby to nešlo, hledej v okolí jiného dospělého – příbuzného, učitele, školního psychologa, trenéra, svého lékaře… Pro tvé okolí je důležité vědět, jak ti je a jaké máš myšlenky. Jen tak ti může pomoci.

Společně můžete najít odborníka, který ti pomůže. Někdy mohou být potřeba i léky, které přinesou úlevu. Ty může předepsat psychiatr.

Dlouhodobě pomáhá k řešení potíží psycholog a spolupráce s ním.

V akutní chvíli, kdy se nedaří sebevražedné myšlenky odklonit, pomůže zavolat na Linku bezpečí. Vyslechneme tě, můžeme hledat možnosti pomoci, můžeme přivolat i rychlou záchrannou službu, pokud jsi v ohrožení života.

Neboj se zavolat si rychlou záchrannou službu na telefonním čísle 155 ve chvíli, kdy je ohroženo tvé zdraví nebo život.

Využij také aplikace Nepanikař.

Někdy se cítíš bídně, je ti smutno, nejsi ve své kůži. Nebaví tě to, co dřív bylo fajn. Uzavíráš se do sebe a nechceš se bavit s druhými o tom, jak ti je. Možná ani nechápou, co se to s tebou děje. Nejde ti mít radost, nemáš energii. Můžou tě napadat i myšlenky na sebevraždu nebo sebepoškozování.

Příčinou můžou být různé starosti – ve škole, s kamarády, s láskou, s rodinou... Je běžné, že se nálady mění, je úplně normální cítit se jednou skvěle a šťastně a jindy smutně. Zvláště v průběhu dospívání se nálady mohou častěji proměňovat.

Pokud ale špatné pocity a smutné nálady převažují a tobě není dobře většinu času, je potřeba vyhledat pomoc. Může se jednat o depresivní nálady nebo přímo o depresi. To určí jen odborník.

Co s tím

Zkus myslet na sebe, snaž se dopřát si příjemné věci, udržovat denní režim, pravidelně jíst a spát, vídat se s kamarády, zkoušej dělat, co tě baví. Pečuj o sebe.

Může se stát, že to nejde nebo to nestačí. O tom, jak se cítíš, pomáhá s někým mluvit. Zkus se svěřit rodičům. Kdyby to nešlo, hledej v okolí jiného dospělého – příbuzného, učitele, školního psychologa, trenéra, svého lékaře… Pro tvé okolí je důležité porozumět tomu, co prožíváš. Jen tak ti může pomoci.

Společně můžete najít odborníka, který ti pomůže – psychologa nebo psychiatra. Někdy mohou být potřeba i léky, které přinesou úlevu.

Podpořit tě může i Linka bezpečí. Můžeme si s tebou povídat nebo psát o tom, co se děje, co prožíváš, kde a jak můžeš najít další pomoc.

Podívej se na naše videa na Youtube.

Stáhni si aplikaci Nepanikař a zjisti, co by pro tebe mohlo být užitečné.

Podívej se na web Nevypusť duši.

Při úzkostech se stává, že se nejde pořádně nadechnout, člověk cítí sucho v ústech, bušení srdce, tlak na hrudi. Bolí ho a motá se mu hlava, má pocit na omdlení. Může cítit střídavě horko a zimu, potit se, mít stažené břicho. Úzkosti často provází také třes rukou, brnění končetin a rozmazané vidění.

Objevují se děsivé myšlenky a představy, někdy až pocit, že člověk umírá nebo se zblázní, ztrácí nad sebou kontrolu.

Úzkost může být mírná, lehce nepříjemná, až po úplnou paniku. Lidé, kteří prožívají úzkosti, se snaží vyhýbat situacím, které je vyvolávají. To může omezovat jejich život, přicházejí o různé zážitky. Někdy ale nemusí být vůbec jasné, co úzkosti vyvolává.

Co s tím

Ve chvíli, kdy máš pocit, že prožíváš úzkost, můžeš vyzkoušet následující tipy:

• Zkus zklidnit svůj dech. Pomůže k tomu, když se posadíš a uvědomíš si, na čem sedíš, zatlačíš nohama do země, opřeš se. Nelehej si a nech otevřené oči.
  • Nejdřív dlouze vydechni a poté nech tělo, ať se samo nadechne, jak potřebuje.
  • Výdech by měl být delší než nádech. Pokud ti to nejde, můžeš při výdechu vyšpulit pusu, jako když chceš sfouknout svíčku.
• Pokud se ti nedaří dech zklidnit, zkus se nadechnout a na pár vteřin zadržet dech než znovu vydechneš. Zkus to několikrát opakovat.

Takovéhle dýchání je fajn nacvičovat, když jsme v klidu – v úzkosti si na to pak nemusíme vzpomenout.

• Můžeš zkusit cvičení, kterému se říká motýlí dotek. Zkřiž ruce na hrudníku a střídavě poklepávej pravou a levou dlaní na vrchní stranu paží, celkem 25x. Nadechni se, a znovu to zopakuj.
• Pokud se klepeš, nebraň se tomu, můžeš to ještě podpořit a vyklepat ruce, nohy. S třesem z těla odchází spousta napětí.
• Uvědom si 5 věcí, které vidíš, na 4 věci si sáhni a uvědom si, jaké jsou na dotyk. Zaměř se na 3 zvuky, které slyšíš, a 2 vůně, které cítíš. Uvědom si svou chuť v puse.

Obecně pomáhá při úzkosti i pohyb – zacvičit si, jít si zaběhat, zatancovat, jít se projít...

Důležité je o svém prožívání mluvit s blízkými lidmi, říct si o podporu.

Neváhej zavolat na Linku bezpečí. Zkusíme s tebou úzkost zvládnout a nasměrujeme tě na další pomoc. V případě, že se úzkosti opakují nebo jsou hodně silné, je na místě péče psychologa.

Stáhni si aplikaci Nepanikař – najdeš tam jednoduchá cvičení s dechem či na odreagování.

O poruchách příjmu potravy mluvíme, když přemýšlení o jídle zabere většinu času, člověk se nesoustředí v podstatě na nic jiného než na svou postavu a na to, co a kolik toho sní. Má výčitky, když se nají nebo sní něco nezdravého. Neustále přemýšlí o jídle, cvičení, o pocitech ze svého těla. Hodnocení sebe sama mu sebere většinu energie. Příčiny mohou být různé, projevy také. Jde vlastně o psychické onemocnění. Mezi poruchy příjmu potravy nejčastěji řadíme:

• Mentální anorexii – úmyslné snižování váhy, které může vést až k úplnému odmítání potravy. Součástí onemocnění je i zkreslený obraz o svém těle, které člověku přijde mnohem silnější, než ve skutečnosti je. Lidé s mentální anorexií snižují příjem jídla, a když se nají, snaží se vyvolat si zvracení nebo průjem, zároveň obvykle nadměrně cvičí, aby zhubli.
• Bulimii – obvykle se střídá hladovění s následným přejídáním, kdy nejde přestat jíst, chybí pocit uspokojení z jídla. Následně přijdou výčitky z přijetí příliš velkého množství jídla a člověk si snaží vyvolat zvracení nebo průjem. Váha nemusí klesat, někdy naopak roste.

Poruchy příjmu potravy ohrožují zdraví, někdy dokonce život člověka. Z důvodu působení žaludečních šťáv při zvracení se kazí zuby, zhoršuje se pleť, kvalita vlasů. Při nedostatku živin způsobeném hubnutím se více lámou kosti, dochází ke ztrátě menstruace u dívek, nastupuje silná únava, chudokrevnost. Přejídání může způsobit nadváhu, onemocnění trávicích orgánů.

Co s tím

Snaž se nesrovnávat s ostatními. Každý člověk je jedinečný.
Pamatuj, že hodnota člověka se neodvíjí od toho, kolik váží. Mít hlad je přirozené a najíst se také. Je dobré jíst pravidelně a zdravě, ale když to tak občas není, není to selhání.
Nevěř tomu, že fotografie na sociálních sítích a v časopisech jsou pravé, bez úprav.
Ve chvílích, kdy si vyčítáš najedení, nebo když se blíží záchvat přejedení, zkus tipy:

• zklidni svůj dech, prodluž výdech a nech tělo samo, ať se nadechne,
• odveď svou pozornost k něčemu, co je ti příjemné – k hudbě, knížce, filmu, hraní her,
• jdi se projít,
• pokud to jde, jdi za někým blízkým.

Proti záchvatu přejídání ještě pomáhá:

• dej si žvýkačku,
• jdi si zasportovat.

Když už se u tebe rozvine porucha příjmu potravy, není to ostuda. Poruchy příjmu potravy je dobré řešit s odborníkem. Málokdo to zvládne sám, protože na tom, jak se člověk stravuje, vzniká vlastně závislost.

Svěř se rodičům s tím, že máš potíže s jídlem, a požádej je, aby tě objednali k odborníkovi – psychologovi nebo psychiatrovi.

Obrať se na nás, na Lince bezpečí, pomůžeme ti nasměrovat na další pomoc.

Poruchám příjmu potravy se věnují např. v Centru Anabell.

Stáhni si aplikaci Nepanikař.

Psycholog je odborník, se kterým je možné si povídat o různých těžkostech (např. náročných vztazích, rozchodech, když nám někdo ublíží, ale i když si ubližujeme sami). S jeho pomocí jde nalézt cestu, jak těžkosti zvládat či překonat.

Více o psychologovi:

Psycholog pracuje různými způsoby:

• Když tě poslouchá, provází tě, hledá řešení, říká se tomu psychoterapie.
• Když pomocí testů zjišťuje nějaké tvoje schopnosti, předpoklady, potíže v učení, říká se tomu diagnostika.
• Nebo ti může dávat různá doporučení, jak zlepšit tvoji situaci. Pak se tomu říká poradenství.

Je úplně normální říci si o pomoc psychologovi, když máš nějaké trápení. Stejně, jako jdeš třeba s angínou k lékaři.

Když to jde, je fajn říct si při vyhledávání psychologa o pomoc rodičům, či někomu jinému dospělému.

Za psychologem můžeš zajít ve škole, dostat kontakt u dětského lékaře, můžeš ho najít na internetu nebo ti s tím můžeme pomoci my na Lince bezpečí.

Většinou je potřeba se k psychologovi objednat. Užitečné je se při objednávání zeptat, jak se u něj platí. Někteří mají smlouvy s pojišťovnami. Pokud by měl smlouvu s tvou zdravotní pojišťovnou, nic neplatíš. Jinak se platí za hodinu okolo 1 000 Kč.

S tím, že budeš chodit k psychologovi, musí souhlasit tvoji zákonní zástupci (nejčastěji to jsou rodiče), pokud ti ještě nebylo 18 let. Někdy jde na první schůzku přijít bez jejich souhlasu a až tam vymyslet, jak si o souhlas rodičům říct. I na to se můžeš při objednávání zeptat.

Psychiatr je lékař, který léčí duševní potíže. Je v pořádku vyhledat jeho pomoc, když se necítíš dobře. Pomáhá např. při depresi, při sebepoškozování, sebevražedných myšlenkách, při potížích s jídlem – nadměrném hubnutí (anorexii), přejídání a pak zvracení (bulimii). Může předepisovat léky, které často kombinuje s psychoterapií (léčbou povídáním). Chodit se za ním dá jednou za čas do ambulance, nebo se u něj dá léčit dlouhodobě v kuse v psychiatrické nemocnici.

Více o psychiatrovi:

Na psychiatra se obracíme, když máme dlouhodobé, náročné psychické potíže, které zhoršují kvalitu našeho života. To znamená, že nás například nebaví věci, které nás dříve bavily, nejde nám prožívat radost, nejde jíst, spát, často pláčeme.

Psychiatr si s tebou promluví o tvých potížích a doporučí další postup. Tím může být další vyšetření, předepsání léků, psychoterapie.

S psychiatrem se vyplácí mluvit hodně otevřeně a vyptávat se na všechno, čemu nerozumíš. Pokud ti předepíše léky, je důležité s ním mluvit o tom, jak na Tebe účinkují. Je to proto, aby mohl vybrat léky co nejvhodněji a aby ti předepsal správné dávkování.

K psychiatrovi je potřeba se předem telefonicky objednat. S tím ti mohou pomoci rodiče nebo někdo jiný dospělý. Počítej s tím, že do 18 let budeš potřebovat s péčí psychiatra souhlas rodičů, někdy i jejich doprovod k němu.

Někteří psychiatři vyžadují doporučení od praktického nebo jiného lékaře. Je lepší se na to při objednávání zeptat.

O kontakt si můžeš říct ty nebo tvoji rodiče u dětského lékaře, můžete ho najít na internetu nebo ti s tím můžeme pomoci my na Lince bezpečí.