Osobní témata

Je přirozené, že každý člověk chce být přijímán svým okolím a že má tendence se s ním srovnávat. Chce být oblíbený a vážit si sám sebe.

Někdy se stane, že nejsme spokojeni sami se sebou, máme pocit, že všichni lidé jsou lepší, žijí zajímavější život. Zejména v období dospívání je obvyklé se srovnávat a může se stát, že si kvůli tomu člověk vůbec nevěří. Velký vliv sehrávají i sociální sítě, kde však nemusí být vždy vše reálné. Přesto to mnoho lidí ovlivní.

Co s tím

• Mluv se svými blízkými o tom, co prožíváš a jak se cítíš. Mohou ti být oporou.
• Každý člověk má svou hodnotu - i ty ji máš. Někdy může být těžké si ji uvědomit, ale ostatní ji mohou vidět.
• Sepiš si alespoň 3 věci, které se ti na sobě líbí. Připomínej si je, když ti nebude dobře.
• Nevěř všemu, co vidíš na sociálních sítích. Mnoho příspěvků je upravených, vylepšených, nesrovnávej s nimi své kvality. Lidé obvykle zveřejňují jen to, co chtějí, aby o nich ostatní věděli. To ale nevypovídá o jejich skutečném životě. Zpravidla řeší i běžné problémy, jen je nesdílejí. Přemýšlej o tom, v čem ti sítě prospívají a kdy se po jejich shlédnutí cítíš mizerně. Podle toho si můžeš vybrat, jak dlouho a na co se chceš dívat.
• Věnuj se tomu, co ti jde. Nezaměřuj se na to, co se ti nedaří.
• Pokud si uvědomuješ, že je to potíž, která tě už dlouho trápí a ovlivňuje kvalitu tvého života, zkus si naplánovat schůzku s psychoterapeutem. Může ti pomoci přijmout se, najít tvé kvality a zorientovat se v tom, co se v tobě děje. Pokud ti nebylo 18, domluv se s rodiči, aby ti v hledání pomohli. Mnoho psychoterapeutů pracuje online a tak nemusí být problém v dostupnosti v místě. Někdy i jen pár sezení může pomoci.
• Obrať se na Linku bezpečí, podpoříme tě a společně můžeme hledat, co ti může pomoci.

Strach je přirozený a do našeho života patří. Je užitečný, protože nám pomáhá se ochránit před nebezpečím. Někdy ale může velikost strachu přerůst do rozměru, který se špatně zvládá.

O strachu mluvíme, když známe jeho konkrétní důvod. Podobné pocity jako při strachu můžeme prožívat i při úzkosti. U té ale nebývá zjevná příčina.

Strach můžeme mít z čehokoliv – z nemoci, lékařů, cizích lidí, tmy a spousty dalších věcí. Můžeme se stydět o svém strachu mluvit nebo i přesto, že se ho snažíme zvládnout, nedaří se nám to.

Prožívání strachu nás může hodně vyčerpávat a ovlivňovat naše pocity a chování. Můžeme se klepat, špatně se nám dýchá, potíme se, ovládají nás nepříjemné představy. Vyhýbáme se situacím, kde se s příčinou strachu můžeme potkat. To často hodně ztěžuje běžný život.

Co s tím

• Nezlob se na sebe kvůli svému strachu.
• Uvědom si, která situace ti přináší nepříjemné prožitky, a promysli, co by ti mohlo pomoci ji zvládnout trochu lépe. Někomu pomáhá mít u sebe blízkého člověka nebo nějakou věc, která ho uklidňuje.
• Někdy je na místě se situacím, které vyvolávají strach, vyhnout a nevystavovat se jim.
• Některé strachy jde zvládnout postupným trénováním. Nacvičuj a přehrávej si situace, ze kterých máš strach, ale tak, aby by to pro tebe bylo bezpečné (třeba zkoušení ve škole, postupné zhasínání světla, prodlužování doby, kdy jsi o samotě, ...).
• Můžeš si zkusit obávanou situaci představit v nějaké legrační podobě (např. při zkoušení si učitele představit v nějakém směšném oblečku).
• Požádej o pomoc někoho blízkého, kdo by ti byl oporou. Může ti pomoct i při nacvičování zvládání strachu v konkrétních situacích, kterých se bojíš.
• Obecně pomáhá zaměřit svou pozornost na něco jiného. Zacvičit si, jít si zaběhat, zatancovat, jít se projít, ...
• V případě, že se strachy opakují nebo jsou hodně silné, je na místě vyhledat psychologa.
• Neváhej se obrátit na Linku bezpečí. Zkusíme s tebou strach zvládnout a nasměrujeme tě na další pomoc.

Když tě strach ochromuje, můžeš vyzkoušet následující tipy:

• Zkus zklidnit svůj dech. Pomůže k tomu, když se posadíš a uvědomíš si, na čem sedíš, zatlačíš nohama do země, opřeš se.
• Pokud se klepeš, nebraň se tomu, můžeš to ještě podpořit a vyklepat ruce, nohy. S třesem z těla odchází spousta napětí.

Nakolik ovlivní zdravotní potíže běžný život člověka, je závislé na více věcech. Na tom, o jak závažný stav jde. Jestli se jedná o jednorázovou a časově ohraničenou událost, nebo jestli jsou potíže dlouhodobější či trvalé. A také záleží na období, kdy člověk onemocní, jaké měl zrovna plány. Někomu proto mohou zdravotní potíže zkomplikovat život méně a jinému více.

Člověka může trápit bolest, různá omezení, kdy nemá možnost dělat věci, které ho baví. Může se bát lékařských vyšetření, zákroků, nemůže se spolehnout na své tělo.

Je přirozené, že při zdravotních potížích můžeme prožívat smutek, zklamání, vztek, nejde se nám radovat, můžeme se cítit osamělí a nepochopení svým okolím.

Co s tím

• Mluv se svými blízkými o tom, co a jak prožíváš. Je důležité, aby rozuměli tomu, jak ti je a co potřebuješ.
• Řekni si o podporu lidem kolem sebe.
• Mluv s lékařem otevřeně o tom, jak se cítíš, co tě bolí, jak pomáhá nastavená léčba. Pokud máš pocit, že nezabírá, řekni mu to a prober s ním, jak ji jde změnit. Doptej se ho na všechno, co tě zajímá. Pokud něčemu nerozumíš, zeptej se znovu. Popros rodiče, ať ti s tím pomůžou.
• Odpočívej, dej si čas. Netlač na sebe, že máš být co nejdříve v pořádku a fungovat jako bez nemoci či bez zranění.
• Snaž se udržovat v dobré psychické kondici. Dělej věci, které tě baví a jdou. Hledej nové aktivity. Buď v kontaktu s lidmi, kteří ti jsou oporou.
• Neztrácej naději, většina nemocí a zranění se obvykle postupně zlepšuje. A nebo se s nimi člověk naučí žít tak, aby ho omezovala co nejméně. K tomu ti mohou pomoci jak lékaři, tak tví blízcí.
• Zapátrej na internetu, lidé se stejnou diagnózou se často sdružují v podpůrných skupinách.
• Obrať se na Linku bezpečí, podpoříme tě.

Drogy jsou chemické látky, které lidem mění náladu a pocity. Mezi drogy patří léky, které jsou jen na lékařský předpis a mají silné tlumivé nebo povzbuzující účinky. Dále pak drogy ilegální, zákonem zakázané látky, které člověku mění vědomí, chování, reakce.

Drogy rozlišujeme na tzv. měkké a tvrdé. Nejde říci, že měkké jsou bezpečnější než tvrdé, spíše při jejich užívání hrozí rozvoj závislosti pomaleji. Pokud už však vznikne, je stejně nebezpečná jako u drog tvrdých. Mezi měkké drogy řadíme např. marihuanu. Mezi tvrdé pervitin, kokain, heroin a další. Není trestné drogy užívat, ale přechovávat, prodávat, vyrábět. Některé drogy člověka spíše utlumí (heroin), jiné zase výrazně povzbudí (pervitin).
Je mnoho důvodů, kvůli kterým se člověk může dostat k braní drog. Například:

• Aby se neshodil před partou.
• Aby se lépe vyrovnal se svými starostmi.
• Protože to chce zkusit ze zvědavosti.
• Protože to dělají kamarádi.
• Bere drogy kvůli jejich účinkům.

Braní drog je nebezpečné a přináší spoustu problémů. Například:

• Neshody s rodinou, přáteli.
• Zdravotní a psychické problémy.
• Finanční potíže.
• Problémy se zákonem, stíhání Policií.
• Neplnění povinností (např. nedokončení studia apod.).

Přiznat si svou závislost na drogách je náročné. Rozhodnout se ji řešit chce hodně sil.

Co s tím

• Pokud se rozhodneš bojovat se závislostí na drogách, bude to chtít velké odhodlání. Obrň se trpělivostí.
• Svěř se někomu dospělému, nejlépe rodičům. Možná se budou nejprve zlobit, mohou tě ale v tvém rozhodnutí podpořit a pomoct ti se závislosti zbavit.
• Nenech se nutit do užívání drog, když to nechceš. Není ostuda je nebrat.
• Vyhni se společnosti, kde se užívají drogy.
• Hledej bezpečné aktivity, které tě baví a nejsou spojené s užíváním drog.
• Porazit závislost na drogách většinou vyžaduje spolupráci s odborníky. Popros rodiče, aby ti pomohli vyhledat odborníka, který ti s tím pomůže – psychologa nebo adiktologa, což je odborník na léčbu závislostí.
• Obrať se na odborníky, kteří s drogovou závislostí umí pomoci, např. na Sananim.
• Obrať se na Linku bezpečí, podpoříme tě, budeme s tebou hledat, co by ti pomohlo závislost překonat.

Kouření cigaret a pití alkoholu je v České republice povolené až od osmnácti let. Je to proto, že alkohol i cigarety jsou nezdravé a mohou lidskému tělu hodně ublížit. Přesto se děti setkávají s tím, že jejich kamarádi kouří nebo pijí a nabízejí cigaretu nebo alkohol ostatním. Pokud to člověk jednou vyzkouší, nemusí se nic stát. Problém ale nastává při pravidelném užívání. Můžeš se na kouření nebo na pití alkoholu stát závislý/á. Pak můžeš mít problém s kouřením nebo pitím přestat.

Člověku, který je závislý na alkoholu, se říká alkoholik. Alkoholik může ztrácet sebekontrolu, když je pod vlivem alkoholu, chovat se bez zábran, nevhodně a být i agresivní. Alkoholismus je nemoc. Proto lidé, kteří jsou na alkoholu závislí, potřebují pomoci, aby se mohli léčit.

I na cigaretách vzniká závislost. Odnaučit se kouřit může být taky velký problém a bojuje s tím hodně lidí.

Přiznat si závislost na alkoholu a cigaretách je náročné. Rozhodnout se ji řešit chce hodně sil. Jde o společností tolerované drogy, spousta lidí nadmíru pije alkohol, kouří, svou závislost neřeší, není proto snadné s tím skončit. Je také běžné, že se to nepovede napoprvé.

Co s tím

• Pokud se rozhodneš bojovat se závislostí na alkoholu nebo cigaretách, obrň se trpělivostí.
• Svěř se někomu dospělému, nejlépe rodičům. Možná se budou nejprve zlobit, mohou tě ale v tvém rozhodnutí podpořit a pomoct ti se závislosti zbavit.
• Popros kamarády, aby tě nenutili kouřit nebo pít alkohol, když to nechceš.
• Omez kontakty s vrstevníky, kteří to nerespektují a nutí tě pít alkohol nebo kouřit.
• Hledej bezpečné aktivity, které tě baví a nejsou spojené s kouřením nebo alkoholem.
• Popros rodiče, aby ti pomohli vyhledat odborníka, který ti pomůže závislost překonat – psychologa nebo adiktologa, což je odborník na léčbu závislostí.
• Obrať se na linku pro odvykání.
• Obrať se na Linku bezpečí, podpoříme tě, budeme s tebou hledat, co by ti pomohlo závislost překonat.

Každý má svou lidskou důstojnost a svá práva. Všichni lidé jsou si totiž rovni. A je jedno, jestli jsou už dospělí nebo ještě děti. Jakou mají rasu, barvu pleti, pohlaví, jakým jazykem hovoří, jaké mají názory nebo do jaké rodiny se narodili.

Děti potřebují zvláštní ochranu svých práv, protože nemají takové možnosti se chránit jako dospělí. Proto vznikla Úmluva o právech dítěte. Česká republika se jí řídí od r. 1990.

Přiblížíme ti to hlavní, o čem se v Úmluvě mluví a co se tě týká:

• Tvým základním právem je právo na život. Z toho vyplývá, že tvůj život je třeba chránit.
• Máš právo na jméno, mít státní příslušnost, znát své rodiče, pokud to je možné.
• Oba rodiče mají odpovědnost za tvou výchovu, vývoj a životní úroveň. Musí o tebe pečovat tak, aby to bylo k tvému prospěchu a ve tvém zájmu.
• Máš právo být se svými rodiči. Oddělit tě od nich může jen rozhodnutí soudu v případě, že je to pro tebe lepší a je to ve tvém zájmu. Např. kdyby tě doma někdo zneužíval nebo zanedbával, kdyby se rodiče rozvedli a soud by musel rozhodnout, u kterého z nich budeš dál žít.
• Pokud žiješ jen s jedním ze svých rodičů, máš právo udržovat pravidelný kontakt i s druhým rodičem, se kterým nežiješ. Např. po rozvodu rodičů. I kdyby žil třeba v jiném státě než ty.
• Máš právo na to, aby tě nikdo neunesl do zahraničí a nebránil ti v návratu domů.
• Od chvíle, kdy umíš říct svůj názor, máš právo se vyjádřit ke všemu, co se tě týká. tvým názorům musí dospělí věnovat pozornost. Souvisí to s právem vyjádřit se u soudních řízení (třeba během rozvodu rodičů).
• Máš právo na svobodu projevu. K tomu patří svoboda získávat různé informace, mít svůj názor. Také umělecky se můžeš vyjádřit, jak potřebuješ. Neznamená to ale, že můžeš říkat, psát a dělat úplně, co chceš. Musíš zároveň respektovat práva ostatních a neohrozit je.
• Máš právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Rodiče mají právo a povinnost ti během výchovy nabídnout takové podněty, které podpoří tvůj celkový vývoj. Nemohou tě ale nutit do víry, nebo bránit zajímat se o jiné náboženství, než sami uznávají.
• Máš právo se sdružovat (scházet) s dalšími lidmi.
• Nikdo nesmí zasahovat do tvého soukromí, rodiny, domova. Prohlížet bez dovolení tvou poštu nebo útočit na tvou pověst a čest.
• Máš právo na informace o tom, co je dobré nebo naopak ohrožující pro tvé zdraví a pro tvůj rozvoj.
• Máš právo na ochranu před jakýmkoliv ubližováním (tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, před zanedbáváním). Nikdo nemá právo ti takovým způsobem ubližovat.
• Pokud z nějakého důvodu nemůžeš žít se svými rodiči, máš právo na ochranu a pomoc od státu a právo na náhradní péči. Rozhodně nezůstaneš sám/sama. Máš právo hovořit v novém domově stejným jazykem jako doposud, musí být zohledněn i tvůj kulturní, náboženský původ. To znamená, že v případě, že jsi věřící, musí ti být umožněno pokračovat ve své víře, například navštěvovat kostel a scházet se s ostatními věřícími. Taky se můžeš věnovat kulturním aktivitám, které jsi dělal/a do té doby.
• V případě, že by ses ocitl/a bez rodičů a jednalo by se o tom, že by si tě osvojila (adoptovala, vzala do péče) jiná osoba, má stát povinnost dohlížet nad tím, aby osvojení proběhlo ve tvém zájmu a byla zachována tvoje základní práva.
• Děti s tělesným či duševním postižením mají úplně stejná práva jako ostatní děti. Protože mají kvůli svému postižení znevýhodnění oproti zdravým dětem, mají ještě právo na zvláštní pomoc a podporu, aby mohly vést stejně důstojný a aktivní život jako zdravé děti. Může to znamenat finanční příspěvky na pomůcky, které dítě potřebuje, nebo třeba pomoc asistenta při vzdělávání.
• Máš právo na získání a udržení dobrého zdravotního stavu, na léčbu a rehabilitaci, pokud by to bylo potřeba. To znamená, že ti musí být poskytnuta první pomoc, máš právo na dostatečnou výživu a pitnou vodu. Zní to jako samozřejmost, ale mnoho dětí na světě takové štěstí nemá. V naší zemi má právo už těhotná žena na to, aby její nenarozené dítě bylo ochráněné a byla jí i jemu poskytnuta nezbytná lékařská péče v těhotenství i během porodu a po něm.
• Máš právo na vzdělání. To znamená, že základní školu můžeš absolvovat zadarmo a je pro tebe povinná, což tě možná netěší;). Střední škola nebo odborné učiliště by pro tebe mělo být dostupné. Také se můžeš v případě potíží se vzděláváním nebo třeba při výběru školy bezplatně poradit v pedagogicko-psychologických poradnách.
• Máš právo na odpočinek a volný čas. Máš právo si hrát a odpočívat tak, jak to odpovídá tvému věku. Také máš právo se svobodně věnovat kultuře a umělecké činnosti.
• Máš právo nevykonávat nebezpečnou práci, nebo takovou, která by pro tebe byla příliš náročná. Pracovník mladší 18 let má v naší zemi zaručeny mírnější podmínky než dospělí. Týká se to třeba pracovní doby a přesčasů nebo práce v noci. To platí, i když půjdeš třeba jen na brigádu. Pokud tvůj zaměstnavatel nebude tyto podmínky dodržovat, hrozí mu pokuta.
• Máš právo na ochranu před drogami a návykovými látkami. Proto se ve škole pořádají debaty na toto téma, abys měl/a informace, co s tebou a tvým tělem může droga udělat, a věděl/a, jak se zachovat, pokud by ti drogu někdo nutil nebo nabízel.
• Máš právo na ochranu před sexuálním zneužíváním. Nikdo tě nesmí nutit k sexuální činnosti, k prostituci nebo nějakým sexuálním praktikám za účelem finančního obohacování, k focení nebo natáčení pornografických materiálů.
• Máš právo nebýt unesen/a nebo prodán/a.
• Nesmíš být mučen/a a nesmí s tebou být krutě a nelidsky zacházeno. Nikdo tě nesmí ponižovat.
• V případě, že je nějaký člověk mladší 18 let zatčen a obviněn z trestného činu, pak mu nesmí být uložen trest smrti ani odnětí svobody na doživotí. Je považován až do vynesení rozsudku za nevinného a má k dispozici právní pomoc i další podporu při soudním řízení. U soudu je s rodiči. Jen v případě, kdy to není v zájmu dítěte, tak přítomni rodiče nejsou. Dělá se vše pro to, aby nebyla ohrožena důstojnost dítěte.
• Děti mladší 15 let se nesmí účastnit válečných ozbrojených útoků a bojových akcí a nesmí být do války povolány. Přednostně se přijímají osoby starší než 18 let. Pokud země vstoupí do války, děti jsou chráněny.
• Úmluva se zasazuje i o práva uprchlíků. Snaží se o to, aby dětští uprchlíci získali v nové zemi pomoc a ochranu co nejdříve a aby se nepřerušil jejich kontakt s vlastní rodinou. Pokud rodiče nebo další rodinné příslušníky nelze najít, pak dítě získá ochranu a pomoc od státu stejně jako ostatní děti, které přijdou o rodiče.

Co s tím

• Pokud máš pocit, že je některé z tvých práv porušováno, řekni o tom dospělým. Záleží na tom, kdo tvé právo porušuje. Jestliže to nejsou rodiče, svěř se jim. Společně zkuste situaci řešit.
• Hledej další osoby, kterým by se dalo svěřit, pokud to nejde říct rodičům.
• Pokud je ti méně než 18 let, můžeš se obrátit pro pomoc na sociální pracovnici z orgánu sociálně právní ochrany.
• Pokud je ti více než 18 let, můžeš se zdarma poradit v občanské poradně.
• Zajdi na policii a požádej o pomoc. Pokud máš nějaké důkazy o porušování tvých práv, vezmi je s sebou.
• Obrať se na Linku bezpečí, probereme s tebou, co se děje a jaké máš možnosti, podpoříme tě.