Ve své kůži

Vizáž

Mezi nespokojenost se sebou patří v určitém období vizáž. Vlasy, barva nebo stav pleti, váha, možnosti držet módní trendy nebo stud nosit brýle či rovnátka. To všechno může být příčinou nespokojenosti. Přijmout svůj vzhled může být obtížné. U mladých lidí toto bývá často zesíleno nedostatkem zkušenosti a srovnáním se na sítích nebo mezi vrstevníky.

Martin se každé ráno dívá do zrcadla a vidí jen to, co mu chybí k dokonalosti. Vlasy nikdy nedrží tak, jak by chtěl, pleť trpí akné a postava je méně atletická, než by si přál. Není ve své kůži. Je nespokojený s tím, jak vypadá, jaký je, kdo je. Rychle si oblékne přes tričko mikinu s kapucí a nasadí tvář bez výrazu.

V dospívání se často setkáváme s tím, že mladý člověk řekne: „Necítím se ve své kůži.“ Toto slovní spojení nebo nějaké jiné, podobné, které popisuje nesoulad mezi tím, kdo jsem a tím, jak se cítím a kým si přeji být, se může na první pohled zdát zanedbatelný, ale většinou v sobě nese silný vnitřní prožitek, který stojí za pozornost. Nebýt ve své kůži pro dospívající obvykle neznamená jen „mít špatný den“. Jde o hlubší, těžko pojmenovatelný mix emocí, který souvisí s tím, jak se formuje jejich identita.

Nesoulad v těle i hlavě

První, co obvykle přichází, je právě zmíněný tělesný nesoulad. V dospívání se tělo mění rychleji, než ho stačíme přijmout. Někdo najednou vnímá každou nedokonalost, jiný se necítí komfortně ani ve vlastním pohybu nebo dokonce v hlase. Pocit, že „nejsem ok ve svém těle“ je pro dospívající častý a také osamělý. Běžné je také střídání nálad a emocí jako takových. Ne vždy jsou pro mladého člověka srozumitelné a často přicházejí, jak chtějí, bez varování, bez jejich pochopení. Výsledkem je neporozumění tomu, proč se cítí podrážděně, smutně nebo úzkostně. Asi si dovedete představit, že takové tápání může vést k nejistotě, k uzavřenosti, přecitlivělosti nebo naopak k impulzivitě a chaosu.

Přehlcení pocity může stupňovat srovnávání se na sítích. To může mít velmi negativní účinky na sebevědomí a celkové duševní rozpoložení, jak ho můžeme vidět například u sebehodnocení Martina. Dostal se do bludného kruhu vlastních nedostatečných představ. Styly, trendy, počty lajků. Žijeme v bublině, která nám diktuje pod taktovkou algoritmů, jak máme svět vnímat.

Aby nechyběla slova

Někdy je složité popsat, co člověk cítí. Proto „nejsem ve své kůži“ může být alespoň nějaký pokus o popis situace, prožívání, chování, myšlenek. Podobný chaos je přirozená součást dospívání. Ale když tyto pocity trvají dlouhodobě, narušují vztahy nebo každodenní fungování, stojí za to nabídnout pomoc nebo prostor k rozhovoru. Už jen to, že těmto stavům dáme jméno a pochopení, může být první úlevou.

S kým o tom může mluvit?

Bez ohledu na to, z jaké rodiny a poměrů Martin pochází, může on sám zkusit hledat buď uvnitř rodiny (nejen u rodičů, ale i u prarodičů nebo širšího příbuzenstva), nebo vně rodinu. Podporu může hledat u trenérů, pedagogů nebo jiných dospělých, se kterými je možné zkoušet otevírat to, jak mu je a co prožívá. To vyžaduje odvahu.

Proto je téměř nutné takovou nabídku dávat opakovaně právě od dospělých, ať už plošně všem studentům, dětem nebo konkrétně v případě, že si všimneme, že něco není v pořádku. Pokud nikdo takový v okolí Martina není, vždy je tu Linka bezpečí, kterou může kontaktovat.

Jak mohou pomoci jeho blízcí, aby se dostal z kruhu ven?

Pokud takovým dospělým jste, je dobře, že jste si všimli.

• Přijměte, že to tak je, přijměte pocity. Je důležité, aby Martin věděl, že jeho pocity jsou v pořádku. Je přirozené a pochopitelné, nikoliv neobvyklé, cítit přetížení pod tlakem okolí, sítí, na svůj vzhled nebo kdo je. Ujistěte ho, že "je ok nebýt ok". Takové potvrzení může být velmi uklidňující a může být také prvním krokem k otevření dveří k dalšímu rozhovoru. Rozhodně není sám a možná i vy vylovíte podobný zážitek ze svého dospívání a nabídnete ho ke sdílení. Pocity nezlehčujte a oceňte, že Martin vůbec přišel.
• Kritické myšlení vůči srovnávání. Martin je chytrý a vzdělaný a ví, že srovnávání plyne také ze sítí. Nechce je ale odstřihnout celé. Společným prohlížením a vytipováním profilů, videí, které toto umocňují pomůžete zkonkretizovat, co přesně tyto myšlenky vyvolává. Společně je pak možné hledat způsoby, jak se ke k tomu postavit. Naučte se společně analyzovat a rozpoznávat filtry, úpravy, nasvícení a další detaily zkreslující realitu, stejně jako mluvit o tom, co každý obraz dělá s pocity a myšlenkami ohledně své vlastní hodnoty.
• Podpora sebepřijetí. S Martinem lze také probrat, v čem konkrétně on sám je dobrý, co mu jde, v čem spočívá jeho hodnota. Čeho si na něm cení okolí a čeho si cení on sám na sobě. Stojí za to také hledat, jak jeho schopnosti a zájmy nezaložené na vzhledu je vhodné prohlubovat a podporovat.
• Nová zkušenost. Martin společně s někým dospělým ozkouší, co mu jde, a zažije si nový způsob zacházení s potížemi. Může to být třeba i zklamání z toho, co se ovlivnit nedá, a další ne zcela příjemné pocity provázející dospívání. Podstatné je zkoušet je pojmenovat a nenechávat je uvnitř izolované. Hledání toho, co pomáhá jemu konkrétně zvládat stres, může být lepší výbava, než sada utěrek a porcelánu po babičce. Nemusíte být zrovna mistry mindfulness nebo psychologové, abyste mohli takové cvičení navrhnout a ozkoušet společně. Nepohodlí a návrh možností, jak v něm vydržet, je cesta k akceptaci vlastních prožitků.
• Pomoc zvenčí. V případech, kdy mladí lidé, jako je Martin, zažívají vážné problémy se sebeobrazem a dlouhodobě nic z toho, co bylo zmíněno nezabírá, může být užitečné doporučit vyhledání odborné pomoci, jako je individuální nebo skupinová psychoterapie. Někdy jednoduše anonymní člověk – odborník, může poskytnout to, co nikdo z blízkých nemůže. Právě zmíněnou anonymitu. Linka bezpečí nabízí možnost kontaktu ihned.

Být ve své kůži jako ryba ve vodě je dlouhodobý proces. Pravda je, že někoho stojí menší úsilí, jiného násobně větší. Ve věku dospívání a rané dospělosti se toto může stát ústředním tématem hledání vlastní identity, tím, kým jsem. Cesta může být trnitá, ale to k životu patří. Nabídnout pomoc však nemusí znamenat umetat cestičku příliš. Ale ukázat, že tam pod nánosem studu, strachu a sebekritikou nějaká vůbec je.