Tvoje 18. narozeniny a všechno, co potřebuješ vědět

Plnoletost a dospělost

Zdá se to stejné. Ale není. Plnoletostí nebo také zletilostí se člověk stává plně svéprávným. V České republice zletilosti nabýváme v den svých osmnáctých narozenin.

Co to znamená?

• Znamená to, že tvoji rodiče již nejsou tvými zákonnými zástupci, že ode dne tvých osmnáctých narozenin jsi za své jednání zodpovědný sám – můžeš se rozhodovat podle sebe a zároveň za svá rozhodnutí neseš odpovědnost, a to i před zákonem.
• Můžeš uzavírat sňatek, uzavírat smlouvy, máš volební právo, můžeš podnikat, řídit auto, pro všechny úřady jsi partner, se kterým budou jednat-ať už je to zdravotní pojišťovna, banka, škola, policie, obecní úřad.
• Podle společenských zvyklostí ti od 18 let budou ostatní lidé vykat. Otevírá se ti více pracovní trh. Prodají ti legálně alkohol i cigarety. Rozhoduješ plně o svém zdraví. Za určitých podmínek můžeš darovat krev. Ve škole si už nepřítomnost omlouváš sám. Pokud by ses stal rodičem, od 18 let bys za své dítě byl plně odpovědný a stal se jeho zákonným zástupcem.
• Mění se toho hodně. Někdo se na to nové těší, ale někoho všechny ty změny můžou děsit, a proto se snaží je ignorovat, schovat se před nimi.

Být plnoletý je něco, co se stane doslova přes noc, v den tvých osmnáctých narozenin a nelze to nijak ovlivnit ani zastavit. Být plnoletý ale nemusí zároveň znamenat to samé jako být zralý a dospělý člověk.

Dospělost je jedna z přirozených vývojových etap člověka. Každý se vyvíjí jinak, proto není možné říct, kdy přesně začíná. Nejčastěji se uvádí, že začíná ve 20 letech a je výsledkem procesu dospívání, o kterém mluvíme u lidí ve věku 13–19 let. To, do jaké míry je člověk zralý, neurčuje věk jako spíš zkušenosti, které během života získal.

Svoboda a odpovědnost

Jak moc platí, že si v dospělosti můžeme svobodně vybrat to, co chceme dělat, a nakolik musíme dělat to, co od nás jako dospělých čekají druzí? Co vlastně od nás druzí očekávají a co čekáme sami od sebe? To jsou otázky, na které je přirozené se ptát sebe nebo třeba i u nás, na Lince, i když jednoznačné odpovědi platné pro každého nemáme. Klíčem je zkoušet, co tobě v životě vyhovuje nejlépe a kde se ty cítíš dobře. Hledat rovnováhu mezi tím, co chci, co můžu a co musím, ať se to týká tvé samostatnosti, školy, práce nebo vztahů.

Osamostatňování

V tomto období už je člověk formálně dospělý a je přirozené, že řešíš svoje osamostatňování a tím i svůj vztah k rodičům. Můžeš se od nich odstěhovat. Zvažuješ, co lze zvládnout a co ne. Zároveň se může stát, že máš pocit, že rodiče tvoji dospělost nerespektují a zasahují ti do života víc, než je ti příjemné. Řešíš, jak jim to dát najevo. I s takovým tématem se můžeš na Linku bezpečí obrátit. Někdy se ale také začínají vztahy s rodiči zklidňovat, ubývá hádek, je více prostoru pro povídání.

V některých případech může nastat i opačná situace. Rodiče tě okamžikem osmnáctých narozenin už nechtějí jakkoli podporovat. Zde je dobré vědět, že rodiče mají tzv. vyživovací povinnost. Tu jim ukládá zákon, a znamená to, že mají povinnost se starat i v době zletilosti, pokud studuješ.

Zároveň už můžeš podle svých možností pracovat a přispívat do rodinného rozpočtu, pokud bydlíte společně.

Co po střední škole?

Náročné období přichází se závěrečnými zkouškami na střední škole. Všechnu pozornost zaměřuješ jedním směrem, musíš zpracovat velké množství informací. Působí na tebe stres, pociťuješ trému, únavu, vyčerpání. Po jejich složení může přijít radost z toho, co jsi zvládl, i rozčarování, pokud něco nevyjde. Je dobré být k sobě pozorný, myslet i na odpočinek a na to, že sdílení starostí i radostí je přirozenou součástí našeho života.

Současně s přípravou na závěrečné zkoušky probíhá rozhodování, co dělat po střední škole. Zvolit další studium nebo jít do práce a budovat kariéru? Různá zaměstnání jsou pro tebe výzva a přemýšlíš, na co se zaměřit ve studiu, jaký obor by tě bavil, který by ti šel. Pracovat či studovat tady nebo vycestovat do zahraničí? Je lepší pracovat sám nebo v týmu? Je to důležité období získávání zkušeností, které nabízí mnoho možností a výběr může být leckdy až paralyzující. Proto je dobré nenechávat si otázky jen pro sebe, ale přemýšlet o nich společně s někým, kdo je tomu otevřený a s kým můžeš zvažovat pro a proti.

Partnerství

V oblasti vztahů tě může napadat, jaký by měl být tvůj partner, se kterým strávíš třeba i celý život. Jednou… Definuješ si ideální vztah a zvažuješ, jestli je reálný. Je to čas, kdy o vztazích nejen přemýšlíš, ale také je prožíváš s jejich vzestupy i pády. Je důležité si uvědomit, co je pro tebe důležité, abyste si s partnerem co nejvíc sedli. I když nebývá v tomto věku běžné zakládat rodinu, tak formálně vzato můžeš uzavřít sňatek a být rodičem. Ukončování vztahů, obzvlášť těch prvních, bývá bolestné a může se zdát někdy až bezvýchodné. I když už ti 18 bylo, stále platí, že ani na smutek a duševní bolest nemusí být člověk sám. Může to být náročné období, ve kterém přátelství a schopnost dělit se o své pocity, či přijmout pomoc, může být velmi důležité.

Ty

V období, kdy přichází plnoletost, jsme na předělu mezi dospíváním a dospělostí. Je možné mít jasnou vidinu toho, jak to v životě chceš mít, stejně tak je běžné cítit nejistotu v tom, kdo jsem a kam vlastně patřím. I po 18. narozeninách to pořád budeš ty takový, jaký se znáš. Pořád se budeš moct smát i plakat, být s kamarády i být sám, budeš moct poslouchat písničky, dívat se na filmy, chodit ven, mít plány. Dospělost je postupný proces, který má svoje fáze. Je to něco, co se učíme a v čem můžeme být úspěšní, ale také chybovat. Mít otázky, nevědět, dělat chyby je běžné i v dospělosti. Zároveň je normální v dospělosti hledat rovnováhu mezi svobodou, sny, touhami a realitou, stejně jako zažívat radost ze života nebo sám ze sebe. Je v pořádku mít chuť se do života pustit naplno, vnímat svoji jedinečnost a autonomii.