To se radši zabiju!

Nechte růst důvěru: Zeptejte se a poslouchejte

Tento moment může být náročný pro všechny zúčastněné. Je to ale příležitost porozumět tomu, co vaše dítě skutečně cítí a co ho trápí. Začněte tím, že se pokusíte zjistit, co prožívá:

„To, co jsi řekl*a, mě opravdu vyděsilo. Můžeš mi prosím říct, jak to myslíš?“

Jestliže dítě začne mluvit, nepřerušujte ho, ani když máte sebe lepší komentář nebo opačný názor a chcete ho vyvrátit, obhájit. Nechat dítě mluvit, a to i když to může být těžké poslouchat. To je váš úkol, který je na celém rozhovoru obtížný. Mlčet a poslouchat.

Buďte trpěliví a nechte ho vysvětlit, co se děje, co ho stresuje nebo rozčiluje. Tento rozhovor není jen o nalezení rychlého řešení, ale o vytvoření důvěry, aby dítě vědělo, že k vám může přijít, když se cítí zranitelně. Nechte mu tak dlouhý prostor říct co potřebuje, jak je potřeba. K tomu je samozřejmě dobré mít dostatek času a vhodný prostor. To pochopitelně není vždy možné zajistit okamžitě. Pokud to ale je jen trochu možné, dopřejte tomuto rozhovoru i vhodné místo. V přeplněném autobusu to nebude zrovna to pravé ořechové.

Po tom, co dítě řekne, co potřebuje (jakkoliv je monolog dlouhý nebo krátký) je čas vyjádřit své pochopení a respektovat názor bez toho, abyste ho hodnotili. Výsledkem může být pocit, že dítě není souzené nebo nepochopené.

Čas na vaše otázky

Doptávejte se konkrétně, abyste zjistili, v jaké fázi dítě je a co mu myšlenky spouští. „Kdy tě to napadá?“, „Za jakých okolností?“, „Stává se ti to často?“ „Pomáhá ti na to něco?“, „Můžu ti v tom nějak pomoct?“, „Co bys potřeboval, aby bylo jinak?“

Také vaše reflexe má zde své místo. „Mrzí mě, že tohle zažíváš. Po tom, co jsem se dozvěděl*a víc, tomu rozumím (pokud je to pravda). Jsem opravdu moc rád*a, že mi o tom říkáš. Muselo to stát docela odvahu, říct mi to. Jsem rád*a, že jsi se o to podělil*a.“

„Je pro mě důležité vědět, jak se cítíš a chci abys věděl*a, že za mnou můžeš vždycky s čímkoliv přijít.“ To je ocenění a podpora vaší důvěry. Zároveň vyjadřujete, že berete vše, co v rozhovoru padlo, vážně.

Rozhovorem bezmoc slábne

Ze společného povídání mohou vzejít možnosti, které dítě dříve nenapadlo. Dostavit se může také úleva, protože rozhovorem a pojmenováním potíží a myšlenek dochází k uvolnění napětí a tím pádem také k úlevě. Rozšíří se pohled na problém a tunelové vidění (což je stav, kdy dítě nevidí jinou možnost) a bezmoc může ustoupit.

Statistika vs realita

Evidence dat z Linky bezpečí mluví jasně. Tematické hovory v oblasti psychických potíží se meziročně navyšuje a toto téma bylo v roce 2023 nejčastějším důvodem pro volání.

Za nárůstem si můžeme představit potíže, které se prohloubily po covidové pandemii, snahu uniknout z tíživé situace, se kterou si neví rady, neopomenout je třeba vliv technologií a sociálních sítí. Důvodů je vždy celá řada a tyto jsou některé z nich. Ale také si uvědomme, že duševní zdraví prochází v posledních letech destigmatizací a mladí lidé se nebojí říct si o pomoc a pojmenovávat své potíže. Je tedy možné lépe a včas je odhalit.

Na Lince bezpečí

V hovorech se téma často objevuje v souvislosti s jinými tématy. Ať už jde o psychická onemocnění nebo pokud se děti staly obětí trestného činu, včetně domácího násilí nebo zneužívání. Také jde o dlouhodobá trápení nebo náhlé impulzy.

„Bylo by lepší, kdybych tu nebyl… Nemuseli by se kvůli mně hádat, kdybych nebyla…“ Právě tyto věty pronášené zdánlivě mimoděk, je třeba zachytit a prozkoumat. Zjistit, jak daleko je jejich autor v jejich domýšlení, tvoření plánů, zda nejde dokonce o započatý pokus. Často je příčinou právě bezmoc, kterou dospívající zažívají a nevědomost, jak si ze svého trápení ulehčit. Bolest, kterou zažívají a nemožnost vidět jiné řešení, vede k přemýšlení o sebevraždě, která se jeví jako východisko. Nemusí to být primárně touha zemřít. Jedná se tedy spíše o bezmoc a tunelové vidění. Takové tendence se také objevují při zkratkovitém jednání, například po rozchodu, který mladí lidé považují za fatální.

Dovednosti, jak vést takový hovor, doptat se na vše podstatné, ošetřit a otevřít emoce, se konzultanti učí nejen ve výcviku krizové intervence, ale také v průběhu praxe. Vy toto vše umět nemusíte. Nejbližší kontakt je vždy důležitý právě pro tvorbu důvěry. Ptát se se zájmem, nezlehčovat a mít odvahu téma otevřít, jsou pro vztah i rozhovor klíčové.

Zazní „to“ v legraci

Někdy může vaše dítě použít větu „To se radši zabiju,“ jako součást humoru nebo žertu, aniž by si uvědomovalo vážnost těchto slov. I v takovém případě je důležité reagovat stejně, jako bylo popsáno výše. Můžete říct například: „Slyším, že to říkáš jako vtip, ale tohle jsou slova, která není dobré používat ani v legraci. Mohou někoho vyděsit. Třeba mě teď. Jak jsi to myslel*a?“ „Můžeme hledat a najít jiný způsob, jak to vyjádřit?“ Tímto způsobem dáte najevo, že taková slova nejsou vhodná, aniž byste dítěti vyčítali nebo situaci dramatizovali.

Čemu se raději vyhnout

Vyvarujte se bagatelizování nebo ironických reakcí jako „Přestaň přehánět“ nebo „Nedělej si legraci z vážných věcí.“ Také se vyhněte výčitkám nebo trestům. Takové reakce mohou dítě ještě více uzavřít a posílit jeho pocit nepochopení.

Jestliže jste se do této situace dostali a reagovali jste jinak, než je popsáno v tomto článku, například zlehčením situace, „To určitě, na to nemáš odvahu“ nebo znehodnocením „Prosím tě nevyhrožuj tady…“, neházejte flintu do žita. Podobné reakce často vyplývají ze strachu o dítě a úleku. Proto je takováto reakce vlastně přirozená. Navázat na rozhovor tím, že tuto možnost berete vážně, můžete i nyní. Můžete se k tématu vrátit a zeptat se znovu. Nově, se zájmem a pochopením a třeba i vysvětlením, z jakého důvodu jste původně reagovali tak, jak jste reagovali.

Kdy hledat odbornou pomoc

Pokud dítě v minulosti již mluvilo o sebevraždě, bylo hospitalizováno, je krátce po propuštění nebo pokud cítíte, že se jeho duševní stav zhoršuje, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Konzultace s psychologem může být cenná nejen pro dítě, ale i pro vás jako rodiče. Rodičovská linka je tu pro vás i bez dlouhé čekací lhůty. Můžete kontaktovat krizová centra nebo vyhledat terapeuta třeba online.

Společně můžete vyhledat odbornou pomoc. Na Rodičovské lince se můžete poradit o typu pomoci, ve webové poradně se můžete dočíst více nejen o tomto tématu. Linka bezpečí je zde pro všechny děti do 18 let a studující do 26 let. Ani zde nemusíte čekat měsíce, než si s někým vaše dítě promluví. Jsme dostupní nonstop, zdarma a anonymně.