Strach má velké… zuby

Strach je přirozený

Strach je přirozený. Je to jedna z reakcí našeho organismu, která nám zajišťuje přežití. Ale děti se často bojí věcí, které nám, dospělým, připadají naprosto neškodné. Je pro nás srozumitelný strach z obrovského, vrčícího rotvajlera, ale pokud netrpíme fobií ze psů, nerozumíme strachu z malého pudlíka, který nadšeně vrtí ocáskem. A naprosto nepochopitelný je pak strach z plyšového psa, samozřejmě pokud dítko nemá předchozí špatnou zkušenost. Jenže co s tím? Dítě brečí, odmítá se k plyšákovi byť jen přiblížit a naše „vysvětlování“, že plyšový pes nekouše, vůbec nezabírá.

Emocím se nedá poručit

Ve chvíli, kdy se dítě bojí, i když podle nás není nijak ohroženo, je třeba vydat se jinou cestou. To první a nejdůležitější je strach dítěte přijmout – emocím se totiž nedá poručit a „neboj se“ obvykle nezabírá. Máme mnohem větší naději na úspěch, když tuhle větičku nahradíme například vhodnějším „jsem s tebou“ spolu s klidným tónem a objetím. Když si uvědomíme, že strach z neznámého – a pro dítě je neznámý téměř celý svět – je přirozený. A když dítku umožníme zvětšit vzdálenost od obávaného objektu a přibližovat se vlastním tempem.

V klidu a bezpečně

U živých pejsků je vhodné zaujmout pozici mezi psem a dítětem, ideálně bokem ke psovi, a zvířete si buď vůbec nevšímat (ani se na něj přímo nedívat), nebo pokud to nevypadá, že by vás pejsek minul, klidným, pochvalným tónem na něj mluvit, případně mu nastavit ruku dlaní nahoru k očichání.  Tímto chováním zároveň uklidňujete celou situaci – psa i dítě, a zároveň chráníte dítě vlastním tělem a pozornost psa převádíte od dítěte k sobě. Pro zodpovědného majitele je pak samozřejmostí si psa v blízkosti dětí přivolat a nenechat ho děti nebo vás obtěžovat, pokud si kontakt nepřejete.

A na závěr několik tipů:

1. Nebezpečí hrozí doma

Psi, které potkáte na ulicích, naštěstí ve většině případů nebezpeční nebývají – k pokousání dítěte psem dochází ve valné většině případů v domácnosti a jde o následek nekontrolovaného kontaktu mezi dítětem a rodinným psem nebo psem známých.

2. Bezpečné minimum

Naučte děti bezpečné minimum kontaktu se psy, i když se bojí – když budou vědět, co dělat, budou se bát méně – nemávat rukama (ruce do kapes nebo založit na hrudi), stát bokem, nedívat se přímo na psa, nenaklánět se nad psa, hlasitě zívnout (v „psovštině“ to znamená „jsem nejistý, nechci konflikt“).

3. Komunikujte

Lidé jsou tvorové společenští – ostatně to je jednou z věcí, která nás se psy spojuje – a k tomu patří i to, že o tom, co se nám líbí, nelíbí, jak se cítíme a co chceme, mluvíme – se svými dětmi, s jinými lidmi… a překvapivě často nás pochopí i ti psi.