Slovo editora blogu Linky bezpečí

Smršť těchto témat vnímáme i v našich službách. Na telefonu, chatu i e-mailu a dokonce i v naší webové poradně jsme letos zaznamenali strmý nárůst zájmu o téma psychických potíží. Proto mu dáváme v blogu tolik prostoru. Do každého článku se snažíme přidat nějaké „rady“. Jsou univerzálnějšího charakteru a to i přesto, že sami velmi často v hovorech říkáme, že univerzální rady neposkytujeme a nedáváme, zde si je dovolujeme.

Univerzální totiž na konkrétní situaci jen málokdy napasujete. To jste si možná sami všimli. Blog ale umožňuje zasáhnout širší prostor. Není to odpověď na potíže konkrétního člověka, ale spíš doporučení, ze kterých se lze inspirovat nebo ještě lépe, vzbudit nové otázky. Ty totiž mohou vést k hlubšímu zamyšlení, prozkoumání svých myšlenek, pocitů a vjemů a vést tak ke změně. K nacházení jistoty v nejistotě, pohody v neklidu, světla v temnotě.

Blog vznikl před 8 lety, kdy bylo čtení článků velmi populární formou. Dnes většinu blogů vystřídaly posty na sítích. Ty najdete i u nás na instagramu a facebooku. My ale náš blog s více než 100 uveřejněnými články zachováváme a dál tvoříme. Víme totiž, že ho čtete. A některé články dokonce více, než dříve... Možná vás nepřekvapí, že je to například článek Jak mluvit s dětmi o rozvodu, Moje dítě je šikanováno a články o sebepoškozování. Je to smutná statistika… co myslíte?

Ale abychom nebyli tak statisticky smutní, přidávám i optimistickou notu: Osobně vnímám, že je téma duševního zdraví čím dál tím menší tabu a jeho léčba přestává být stigma. Alespoň pro generaci mladých lidí. Volají nebo píší o pomoc a hledají pro sebe úlevu. Chodí do terapií, vědí, že duši je třeba léčit, že depresi nelze překonat vůlí a potíže nejsou nálepkou bláznovství. A to ve mně vyvolává naději, že všechny těžké zkušenosti mohou být – zejména v doprovodu relevantní péče - ve výsledku růstové a posilující.

Na nás, na rodičích a dospělých je unést jejich emoce a projevy, ve kterých je často podporujeme, aby ukazovaly a žily. Není ale snadné přihlížet opakovaným úzkostem, strachům, obavám, smutkům, nejistotám, nebo dokonce ubližováním sám sobě nebo sebevražedným myšlenkám. Proto i naše články směřují k možnostem a strategiím, jak tohle všechno nést a postupovat krok za krokem k lepším dnům. Přiznání, že psycholog je pro naše dítě výhra, ne selhání, nebo že ho můžeme potřebovat i my sami a dopřát si ho, může totiž probouzet staré obrany zakořeněné pěkně hluboko. A v tom jsou dnešní mladí lidé dále. Nastavují zrcadlo a ukazují naše stíny. Můžeme se tak s nimi konfrontovat a léčit tak vlastní stará / ranná zranění.

Do dalšího roku vám, milí čtenáři, přeji klid na čtení i nicnedělání, ve kterém se mohou myšlenky zrcadlit, usadit a pracovat ve váš prospěch. Přeji vám, ať vaši blízcí a milovaní, jsou ve zdraví a duševní pohodě co nejvíce dnů v roce.

A nezapomeňte, že být v pohodě, každý den nejde. Ale jde pro ni každý den něco udělat.

S úctou a nadějí,

Radka Liebezeitová