Rozchod sem, rozchod tam… Já se na něj podívám! Aneb co dělat, když se s mou ratolestí někdo rozejde?

Bezprostředně po rozchodu  – nezlehčovat, normalizovat 

Je to vůbec možné? Ano, je. Tvůj milý se s tebou rozešel. Tvá milá už s tebou není. Jak to pochopit? Srdcem stěží, rozumem by se na to dalo podívat třeba takto: „Není tady, protože se tak sám/sama rozhodl/a. Byla to její/jeho volba. Nemůžeme nikoho k sobě pevně přivázat. Takové věci se v životech dějí.“ Můžeme pomoci nabídkou normalizace situace a svým klidem. Žádná panika. Nabídnutím cesty přijetí rozchodu jako události, kterou život také přináší. Nikoliv však zlehčováním situace (!!). Dítě může vyhledávat spíš samotu než jakoukoliv jinou společnost. Netlačte, ale nabízejte – svou pozornost, zájem, čas.

Plač tolik, kolik potřebuješ – přijetí a prožití emocí

Nechte své děti si prožít jejich bolest, smutek, vztek, frustraci. Jejich pocity jsou nejspíš hodně silné, jejich prožívání dost možná velmi vyčerpávající. Je v pořádku toto vše cítit. Nabídněte jim toto přijetí jejich prožívání a řekněte jim, že ačkoliv jim to v daný moment přijde možná až k neuvěření, slunce zase vyjde. Statistiky uvádějí, že za svůj život průměrně potkáme až šest takových protějšků, se kterými bychom mohli partnersky moc hezky a spokojeně žít.

Více týdnů po rozchodu…. Nezůstávej doma!

Můžete položit otázku: „Co by tě teď nejvíc bavilo?“ Můžete být překvapeni, že mnozí budou přesně vědět. Třeba – vypadnout někam ven, pouštět si hudbu, nemuset teď vůbec nic. Stejně tak můžete čekat odpovědi: „Mně teď nic nepomůže.“ K ničemu dítě nenuťte, ale zkuste přijít s nabídkou konkrétní aktivity, která by pozornost mladého člověka přivedla jinam. Zajít na fotbal, tenis, do kina, koupit si nové šaty. Věta typu „ Porovnej, jak ses cítil/(-a) před a po takové návštěvě kamaráda / kina / čehokoliv. Co bylo pro tebe lepší?“

Po třech měsících…. Je rozchod prohrou?

Nabídněte dětem jiný náhled. Rozchod je o ztrátě kontaktu s konkrétním člověkem. Každá ztráta je bolestná. Ztráta vztahu může být jedna z nejbolestnějších. Nedávejme plané či neurčité naděje. Zaměřme se na to, co s jistotou můžeme nabídnout. Každý konec znamená nový začátek. I když to právě čerstvě po rozchodu může znít jako obří klišé. Začne vznikat prostor pro nové věci, zážitky, lidi. Je na každém, jak moc si z nového začátku vezme a zda jej  bude považovat za jedinečnou příležitost zažít i  lepší dny, než jaké byly ty „před rozchodem“…

Popřemýšlej. Co se událo, jak a proč?

Máte-li to štěstí, můžete po čase dětem nabídnout rozhovory, ze kterých se třeba dozví o důvodech rozchodu více. Ze svých postřehů se může naše dítě hodně učit, případně změnit něco na svém chování, aby si v dalších vztazích vedlo lépe.

Co když to chce více času….?

Nic nezabírá? Pak nečekejte a dojděte se poradit! Psychologové, poradci ve škole, terapeuti, lidé na krizových linkách, stejně jako kamarádi či třeba „někdo neznámý na lavičce u zastávky autobusu“. Rozhovor s někým třetím může přinést úlevu, lepší či nové pochopení sebe i těch druhých, přijetí, stejně jako inspiraci pro další dny, nové plány pro život….

Přeji hodně zdaru a špetku štěstí. Víc opravdu není potřeba. Trpělivost, láskyplné přijetí pro vaše dítě a jeho emoce po rozchodu.

Dnes píšu o tom, jak pomoct „třetí osobě“ – dítěti po rozchodu. Jak pečovat o osobu „první“ – rodiče samotné? Co cítí oni, jaké obavy mohou prožívat, např. zda to jejich dítě zvládne? Neuzavře se před nimi, před světem celkově? Jaké reminiscence v nich rozchod může vyvolávat? K jakým přenosům by mohlo případně dojít? O tom více v dalším blogu.