Psychické potíže u dospívajících

Emoce v dospívání

Mnoho dětí a dospívajících žije v relativním psychickém klidu a zažívá emoce a situace přiměřené věku. To je třeba si uvědomit společně s tím, že ne za každou obtíží nebo silnou emocí se musí schovávat závažné prožívání nebo dokonce porucha. Je běžné, že se nálady a pocity u dospívajících mění, často i v průběhu jednoho dne. Je úplně přirozené, že se cítí jednou skvěle a šťastně a za chvíli smutně. Někdy je to jako na horské dráze. Každou chvíli jiné a také hodně silné. Smutek a nejistota do pocitů, kdy psychika spolu s tělem dozrává, patří. Stejně tak bezradnosti i vztek.

Potíže

Pravdou ale také je, že mnoho mladých lidí se potýká s širokým spektrem psychických potíží. Ty mohou významně ovlivnit jejich každodenní život, schopnost učit se, komunikovat a adaptovat se na každodenní požadavky.

Nemusí být jednoduché pojmenovat, o co se jedná, na jejich prožívání nemusí „pasovat“ žádná jasná diagnóza. Přesto se mohou potýkat s velkou duševní nepohodou.

Děti jsou hodně citlivé a mnoho věcí je leká, děsí nebo trápí, když nad nimi přemýšlí. Bouřlivě prožívají vztahy přátelské i první lásky. Ostře vnímají nespravedlnost. Přestávají si rozumět s rodiči, protože si hledají své místo na světě a najedou se představy o něm od těch rodičovských mohou dost výrazně lišit. Jsou velmi vnímavé k dění ve světě, k tragédiím, válečným konfliktům, k nejrůznějším politickým eskapádám.

K tomu všemu se vyrovnávají s velkým tlakem na výkon, na vzdělání, srovnávají se na sociálních sítích, hledají si první brigády.

Jak reagují?

Uzavírají se do sebe, aby nemuseli nic vysvětlovat nebo se naopak snaží svému okolí vysvětlit, co je tíží. Mohou ale narážet na nepochopení, či zlehčování. Objevuje se smutek, lítostivý pláč, ztráta zájmů, pocity beznaděje, otázky, kam vlastně patřím a co se mnou bude. Někdy jsou dospívající konfliktní, až agresivní, reagují vztekem a následným bezmocným pláčem.

Poznat hranici

Rozpoznat, kdy jde o běžné prožívání v dospívání, se kterým si dítě poradí samo, a kdy je na místě říct si o pomoc, nemusí být snadné. Obecně lze říct, že pokud špatné pocity a smutné nálady převažují a dětem není dobře většinu času po delší dobu v řádech týdnů, je na místě říct si o pomoc u odborníka – psychoterapeuta nebo psychiatra.

Nejčastější možné psychické potíže u dětí a dospívajících:

Deprese: Deprese se projevuje přetrvávajícími pocity smutku, prázdnoty nebo beznaděje. Děti ztrácejí zájem o činnosti, které je dříve bavily. Ztrácejí chuť k jídlu nebo naopak jí o dost více. Mají potíže se spánkem nebo jsou naopak velmi spavé. Jsou plačtivé, někdy agresivní, trpí nedostatkem energie, mají potíže se soustředit, učit. Mohou se objevit i sebevražedné myšlenky. Psychickým potížím a jednotlivým tématům se podrobně věnujeme ve webové poradně Linky bezpečí.

Úzkosti: Úzkost se projevuje silným pocitem nejistoty nebo obavy z budoucích událostí, které se možná ani nikdy nestanou. Objevuje se zdánlivě bez příčiny a může být ochromující, spojená s nepříjemnými tělesnými projevy, jako je třes, potíže s dechem, pocení.

Sebepoškozování: Sebepoškozování je záměrné ubližování sám sobě. Nejčastěji se jedná o řezání do rukou a nohou, škrábání kůže do krve, štípání nebo pálení se zapalovačem. Jde o nezdravý způsob, jak se vyrovnávat s emočními problémy jako jsou úzkost, smutek a deprese nebo s jinými stresujícími situacemi, s napětím, které neumí uvolnit jinak.

Poruchy příjmu potravy: O poruchách příjmu potravy mluvíme v situacích, kdy přemýšlení o jídle zabere dítěti většinu času. Celé dny věnuje přemýšlení o tom, co kde bude jíst, kolik toho může sníst, jak moc se musí hýbat, aby spálilo to, co snědlo, počítá kalorie, má potíže sníst jídlo, které si samo nepřipravilo a nemá na ním tedy kontrolu. Nemusí být extrémně vyhublé nebo zvracet po každém jídle. Mentální anorexie a bulimie jsou jen jedněmi z různých variant poruch příjmu potravy.

Co s tím? Podívejte se na tipy pro dospívající i pro rodiče:

• Je důležité mít někoho, komu můžeš říct, co prožíváš. Zkus se svěřit rodičům.
• Kdyby to nešlo, hledej v okolí jiného dospělého – příbuzného, učitele, školního psychologa, trenéra, svého lékaře…
• Okolí ti může pomoci jen tehdy, když ví, co prožíváš.
• Pokud nepomáhá sdílení s okolím, je na místě říct si o odbornou pomoc. Takovou pomoc nabízí psychoterapeut. S objednáním k němu by ti měli pomoci rodiče.
• Pečuj o sebe. Dopřávej si bezpečné aktivity, které ti dělají dobře. Každá chvilka, kdy se cítíš lépe, je důležitá pro zvládání toho náročného, co prožíváš.
• Snaž se dostatečně spát a pravidelně a kvalitně jíst – je to podstatné pro psychickou pohodu.
• Obrať se na Linku bezpečí.

Tipy pro rodiče:

• Poslouchejte své děti. Věnujte jim pozornost, když se Vám pokouší něco říct. Snažte se najít čas na klidný rozhovor.
• I když to nemusí být snadné, snažte se porozumět, vyjádřit pochopení.
• Nezlehčujte trápení svých dětí. Oceňte je, že o tom, jak jim je mluví – není to samozřejmost a není to snadné.
• Pokud se vám zdá, že je trápení vašich dětí nad vaše síly, vyhledejte pomoc odborníka – psychoterapeuta. Není to ostuda ani selhání, naopak, znamená to velkou odvaha a odhodlání pomoci svému dítěti.
• I vy si řekněte o podporu, unést starost o své nejbližší vyžaduje hodně sil.
• Obraťte se na Rodičovskou linku.