První třída nebo odklad?

Možná jste rodič, který má jasno nebo naopak váháte a kladete si otázku, jestli je vaše dítě na školu zralé nebo jestli ještě raději nepočkat. Možná máte dítě narozené v letních měsících a tím spíš vás napadá, jestli čerstvého šestileťáka nebo šestileťačku do školy poslat. Uvažujete o odkladu?

Pokud ano, určitě už jste v této době podnikli spoustu kroků. Mluvili jste s učitelkou v mateřské školce, s dětskou doktorkou, navštívili jste pedagogicko-psychologickou poradnu, kde vaše dítě prověřili a na základě výsledku doporučili nebo nedoporučili odklad. Téměř každý z členů rodiny a přátel vám sdělil na uvažovaný odklad svůj názor. Každý má pochopitelně jiný. Tatínek dítěte si není jistý, babičky jsou naopak jednoznačně proti odkladu ( „To je dnešní móda, za nás se odklady nedávaly, já šla v necelých šesti letech a jak se mi ve škole líbilo!“ ), kamarádky kývají ( „Není přece kam spěchat.“ ), další členové rodiny jsou nejistí a uvažují daleko do budoucnosti ( „Já ti nevím, ten odklad by byl asi fajn, prodlouží si dětství, ale vezmi si, až bude na vejšce a bude chtít třeba studovat v zahraničí, ten rok mu pak bude chybět! A co s tím potom uděláš?“ ).

A jak se na otázku první třídy dívá vaše dítě? Někdo má doma předškoláka, který je tou představou nadšený. Bude chodit do velké školy, bude mít parádní novou tašku s obrázkem oblíbeného ( dosaďte obrovskou škálu věcí od princezen, aut, víl, zvířátek… ), bude mít prostě to samé jako velká ségra nebo brácha. Vy se na nadšené dítě díváte trochu v rozpacích, protože tušíte, že nadšení je perfektní věc, ale taky na rozdíl od něj víte, co škola obnáší a  že logopedii pořád ještě nemá dopilovanou tak, jak by mělo, neudrží pozornost déle než deset minut, když mu něco nejde reaguje pláčem, od nepodařeného úkolu utíká nebo se zasekne… Možná také máte doma dítě, které vám naopak na rovinu dá najevo, že do školy ještě nechce. A vy to vidíte podobně. Jenomže v době nástupu mu bude už šest a půl a s odkladem by pak nastupovalo do první třídy až v sedmi a půl letech.. není to zase až moc pozdě?

Jde vám z toho taky tak trochu hlava kolem? Klid. Myslím, že je moc fajn, že v dnešní době je kolem nás spoustu lidí, kteří s malými dětmi a budoucími školáčky denně pracují a můžou nám tak poradit, ukázat různé cesty a říct svůj názor. To je vždycky fajn. Víc názorů a pohledů na věc nám často pomůže rozšířit takové tunelové vidění, ve kterém se někdy ocitáme. Protože oni jsou mimo ten tunel. Není to jejich dítě. Vidí to jiným pohledem. Ale nezapomínejte na to, že konečné slovo máte vy. Vy znáte své dítě nejlépe. Znáte ho v nejrůznějších situacích, víte jak reaguje, jak věci prožívá, znáte to „pozadí“ vašeho dítěte. Vyslechněte všechny názory, které jste měli možnost získat, v klidu je zvažte, promyslete. A pak se zamyslete nad tím, co si myslíte vy. A dejte na svůj pocit a svou intuici. Napovídá nám často nejlépe.

A jak se do školy těší vás prvňáček?