První rozchod: Jak najít sebe v zemi nikoho?

Ztráta, šok a hledání

A je to tady – rozchod, konečná pro vztah. I když je to důležitý mezník ve vývoji člověka, jedná se o velmi náročnou situaci, a to jak po citové, psychické, fyzické nebo sociální stránce. První láska pro nás vždy zůstane jedinečná a emotivní – a je to tak v pořádku. Má svá specifika i v tom, že člověk chce věřit, že to bude napořád. Potkal přeci svou spřízněnou duši, se kterou měl společné zájmy, soukromé vtípky a spousty plánů do budoucna…

Člověk, který je čerstvě zasažen rozchodem může mít náhle pocit, že s koncem vztahu přišel i konec jakékoli radosti, smyslu jeho existence a tím pádem celého jeho života. Jako by najednou všechny emoce byly vhozeny do mixéru, který je nastaven na ty nejvyšší otáčky a není zakrytý žádným uzávěrem. Mohou se objevit tíživé pocity jako je šok, bezmoc, smutek, zklamání, vztek na sebe i na bývalého partnera, strach, že už nikdy nikoho nepotká až po ztrátu naděje a víry v to, že někdy bude zase lépe. Všechny tyto pocity jsou úplně přirozené a nebudou trvat věčně. První dny nebo i týdny to však může být těžký boj.

Dospívající se najednou ocitne na pustém území nikoho, ve kterém je totálně ztracený, zmatený a sám. Přeje si jen, aby to už co nejdříve skončilo. Potřebuje nějak dále fungovat, chodit do školy/do práce, chce trávit čas s kamarády, prostě všechno jako dřív – ono to ale najednou nejde…

První pomoc pro zlomené srdce

Je důležité si přiznat, že žádný zázračný a rychlý elixír nebo lék proti bolesti z rozchodu prostě neexistuje. Ani jednotný postup, který by pomohl všem, protože každý jsme originální lidskou bytostí a pomáhá nám něco jiného. Zásadní roli hraje čas, podpora okolí a péče o sebe. Níže naleznete pár tipů a zásad, které můžete vyzkoušet jako první pomoc. A pamatujte, že nejde o to se snažit za každou cenu zaplnit tu černou díru, která se v srdci náhle otevřela. Jde o překonání jedné z mnoha životních výzev.

• Emoce ven!

Nepotlačujte své pocity, ať už se jedná o vztek, smutek nebo strach. Dovolte si plakat – pomůže vám to s uvolněním nahromaděného napětí. Pokud rozchod neproběhl právě v dobrém, pracujte se vztekem, jinak se dostaví zatrpklost a hořkost. Zvolte si pro ventilaci emocí soukromé místo a vykřičte se dle libosti! Pamatujte, že do toho, jak se cítíte, nikomu nic není a pokud své pocity zpracováváte přiměřenou formou, která neubližuje vám ani nikomu jiného, je to naprosto v pořádku!

• Vyhýbám se krátkodobým „řešením“!

Neřešte porozchodové smutky alkoholem či jinými drogami! Propadnutí se do spirály závislosti je potom velmi blízko a hodně špatně se z ní dostává. Navíc si tím opravdu nepomůžete. Zaměstnejte si raději hlavu užitečnými podněty, které vás mohou bavit, těšit nebo rozvíjet. Pomůže vám to odvést pozornost od bolesti – alespoň na chvíli.

• Nebojím se říct si o pomoc!

Je v pořádku si dopřát samotu, když to tak cítíte. Stejně tak je ale na místě nebát se říct si o podporu! Sdílení vám může pomoci, a to zvláště těsně po rozchodu. Nemusíte být na své myšlenky a obavy sami. Svěřte se osobě, ke které máte důvěru – přátelům, rodičům nebo odborníkům (psychologovi/terapeutovi). Můžete také zavolat na Linku bezpečí, kde jsou lidé, kteří s vámi mohou probrat vše, co budete potřebovat.

• Dávám si (na) čas.

Každý potřebujeme různě dlouhý čas k uzdravení, proto je nutná trpělivost. Nespěchejte na sebe! Dejte všechny věci po bývalém partnerovi do krabice nebo se jich postupně zbavujte. Neživte připomínku něčeho, co už není. Nepřecházejte do dalšího vztahu – není to fér vůči novému protějšku a taková „rychlo-náplast“ je stejně dopředu odsouzená k zániku.

• Dělám pro sebe vše, co potřebuji a co mi dělá radost!

Neustálé vrtání se v detailech bývalého vztahu celé měsíce po rozchodu je vyčerpávající a nikam nevede. Věnujte se sám / sama sobě. Dopřejte si čas na aktivity, které jste dlouho odkládal/a a při kterých zapomínáte na čas i na všechny strasti. Pečujte o základní potřeby – spánek, pohyb, jídlo. Choďte ven, obklopte se přáteli a neuzavírejte se před světem.

• Odolávám pokušení.

Pokud přijdou myšlenky na návrat k partnerovi, zkuste si uvědomit důvody, pro které byl vztah ukončen. Zřejmě něco nefungovalo nebo jste možná již delší dobu cítili, že „to“ není ono. Hledejte ve vztahu ponaučení, které se vám může hodit do dalších vztahů. Zvažte i případný kontakt s bývalým partnerem: je to pro vás přínos nebo spíše masochistické sypání soli do ran? Oba jistě potřebujete chvíli na to se vzpamatovat. Na případné budování přátelství bude ještě času dost.

„To bude dobrý“ aneb co neříkat

Ať už to může znít jakkoli zvláštně, i rodiče – pokud s nimi má dospívající dítě zdravý a důvěrný vztah – mohou pomoci výrazně zkrátit porozchodové utrpení! Pravděpodobně situaci rozchodu sami velmi dobře znají. Často však mohou tápat, jak se svému potomkovi přiblížit, co mu říct, co dělat nebo naopak raději nedělat.

Jaké věty je na místě vynechat?

• Takovejch ještě bude!
• Prosimtě, byl to blbeček/slečinka, ani za to nestál/a…
• Ty toho naděláš…
• Vždyť je to jenom rozchod, vzpamatuj se!
• Hlavně nebul, sou horší věci!

Čím je můžeme nahradit?

Přijetím, uznáním pocitů trpícího a podporou. Dejte svým dětem najevo, že tu pro ně jste, a že i toto období spolu zvládnete. Neshazujte jejich prožívání a dopřejte jim společnost, ale i soukromí. Buďte připraveni jim naslouchat, ale nenuťte je se vám svěřovat. A pozor na dobře míněné rady, které nemusí být vždy vyžádané a nemusí tak padnout na úrodnou půdu.

Pro začátek zkuste třeba:

• Je mi moc líto, čím teď procházíš..
• Jsem tu pro tebe a spolu to zvládneme…
• Chceš o tom mluvit?
• Klidně můžeš plakat, jestli potřebuješ..
• Nejsi v tom sám/sama.

Ač se to krátce po rozchodu může zdát nereálné, radost a štěstí zase přijdou! Neztrácejte naději – každá láska je jiná a má své kouzlo. I když je první láska jen jedna, tak to ta druhá a třetí také…

Konec jedné kapitoly navíc bývá začátkem jiné!