Moje dítě se řeže! Co dělat?!
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Perfekcionismus je laicky řečeno potřeba mít všechno dokonalé a lepší než… Tři tečky jsou záměrné, protože mohou často znamenat nekonečno. Lepší, než kamarádka… se po překonání kamarádky mění na, lepší než jiná kamarádka, lepší než celebrita na instagramu a tak dále.
Děti se dnes již nesrovnávají ve školách se spolužáky, ale díky internetovému propojení, se mohou srovnávat s celým světem. Přidejme k tomu očekávání rodičů, podávání sportovních výkonů, vlastní očekávání od sebe samého a tlak je na světě. Děti vedené cestou srovnávání se s druhými musí zaplatit vysokou daň a tou je vlastní autenticita, odvaha a spontánnost. Tyto děti se obávají natolik vlastního selhání, že se raději nepouštějí do ničeho nebezpečného. Cokoli, co udělají, musí být dokonalé. Zbytek je nepřijatelný. Život se potom redukuje pouze na perfektní výkon, hodnocení sebe a ostatních a ztrácí svoji vlastní barevnost, hloubku a vlastní individualitu. Přijmou-li děti fakt, že dokonalost je jediný způsob, jak žít život, začnou se místo hledání vlastních přání a schopností, obávat neúspěchu a negativního hodnocení. Takové děti potom neprožívají radost, mohou se uzavírat sami do sebe, a dokonce mohou působit na druhé jako kruté a sobecké ve stínu vlastního strachu ze selhání.
Takové děti ani nemohou podávat dobré výsledky, které se od nich čekají, protože se bojí možnosti neúspěchu. Nemohou být zvědaví ani odvážní, bylo by to příliš riskantní. Jsou poháněny silou neustálého „musení“ a nucení se do již předurčených obrazů.
Děti, které si naopak mohou dovolit být sami sebou v úspěchu i neúspěchu, jsou motivovány na úspěch. Ten logicky přichází až po velkém úsilí naplněného i neúspěchy a zklamáním.
Perfekcionismus, totiž potřeba být dokonalý, vytváří velmi dobré podmínky nejen poruchám příjmu potravy, ale i depresím, pocitům méněcennosti, nízkému sebevědomí, nebo naopak aroganci, nadřazenosti, manipulaci atd. Buďte proto opatrní na hodnocení dětí, spíše je rozvíjejte v jejich aktivitě, spontánnosti, i když to zrovna nebude to, co jste od nich očekávali.
Jak perfekcionismus souvisí s poruchami příjmu potravy? Možná, že po přečtení předchozích řádků vás již napadá, že perfektní děti mají potřebu i perfektního jídelníčku bez dietních chyb. Vynechávají určité typy potravin a stávají se z nich tak perfektní dietáři. Ono je totiž tak trochu normální, že občas dietu porušíme, že zhřešíme, protože nejsme perfektní. Ale co když jsme? Dokonalá dieta se tak proměňuje na strach z prohřešku (selžu, a to si nemohu dovolit) a ten se posouvá do nemoci duše, kdy si již nemohu určitá jídla dovolit.
Poruchy příjmu potravy a perfekcionismus nejsou výsledkem tvrdé výchovy a vysokých nároků na dítě. Jedná se o vzájemný vliv dědičnosti, osobnosti, prostředí, výchovy, kultury, víry atd. Není tedy dobré označit viníka a toho se snažit napravit. Nemoci se dějí a změna může přicházet ve vzájemné souhře a začíná vždy vyhledáním odborné pomoci a vlastní vírou, že se mohu cítit lépe. Důležitým mezníkem je však si potíže připustit, oslovit je a řešit společně.
Tématu se s autorkou článku věnujeme i v podcastu Na tenké Lince:
Videa, články, podcasty
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Může se stát, že trpím poruchami příjmu potravy a nevím o tom?
Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání
Kdy zpozornět a jak postupovat, když dítě hovoří o vlastní smrti