Moje dítě se řeže! Co dělat?!
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Pro to, aby dítě uspělo, respektive každý z nás, pouze talent a schopnosti nestačí, byť jsou samozřejmě důležitou součástí při cestě za vysněným cílem. Mnohem zásadnější je v co věříme a jak věříme sobě. Důležitý je také způsob našeho myšlení. Ten je základem pro přístup k řešení úkolů nebo chcete-li potíží a výzev.
Psycholožka Carol Dwecková při svých výzkumech definovala dva různé způsoby myšlení. „Fixed mindset“, který bychom mohli přeložit jako fixní, pevné, limitované či neflexibilní. Lidé s „fixed mindset“ sázejí na jistotu, pouštějí se pouze do akcí, u kterých si jsou jisti úspěchem. Nepokoušejí se o úspěch tam, kde si nevěří nebo mají pochybnosti a kde nechtějí ukázat své nedostatky. Úspěchem si potvrzují svoji inteligenci a naopak neúspěch vnímají jako zpochybnění schopností a inteligence.
Druhý způsob: „Growth mindset“, jednoduše řečeno růst podporující myšlení. Lidé s „growth mindset“ jsou otevřeni novým výzvám, netouží po pochvale či uznání zvenčí, uspokojení totiž nachází v sobě a smyslu svého konání. Neskrývají své nedostatky, nestydí se za ně, ale hledají cesty k jejich překonání, a tím celkově a neustále rostou a rozvíjí se. Obklopují se lidmi, kteří je povzbuzují k rozvoji a jsou jim příkladem. Nevolí osvědčené, ale zkouší nové možnosti.
„Growth mindset“ umožňuje ustát i náročná životní období a projít jimi s menšími šrámy na duši. Přesto je ve společnosti rozšířenější „fixed mindset“. Převažuje v rodinách i ve školách a má za následek smýšlení o sobě ve větách typu: „Nikdy v tom nebudu dobrý. Raději bych to ani neměl zkoušet. Nebudu se ptát, nechci vypadat hloupě. Vím, jak to dopadlo minule, rozhodně to znovu nebudu pokoušet…“ Neznamená to, že by děti s Fixed midset byly zanedbávané či ponižované. Jen motivace, ocenění a povzbuzení přichází za talent a výkon, nikoliv za snahu. Z úst dospělých slýchávají, jak jsou hodné, chytré, šikovné, hezké... Slyšíte to také? Hodnocené je dítě samotné! Ne jeho snaha.
Profesorka Dwecková v mnoha výzkumech prokázala, že chválíte-li dítě za jeho inteligenci, může to u dítěte sice vést k úspěchu – ale bez vnitřního pocitu radosti a štěstí, který by jej přirozeně motivoval k zopakování úspěchu.
U dítěte to povede k tomu, že spoustu věcí vzdá, protože se bude bát, že udělá chybu. Nebude přemýšlet o učivu, ale o tom, jak bude vypadat, když se to nenaučí. Jak se na něho budou ostatní dívat. Nebude věřit, že je schopné uspět, pokud neuspěje hned na začátku. Neriskuje. Nepůjde mu o to, naučit či dozvědět se něco nového, ale získat dobrou známku, kterou následně okolí ocení a která bude důvodem spokojenosti. Hledá to nejjednodušší řešení, protože neúspěch znamená ztrátu přízně okolí a bez toho, je dítě ztraceno.
Ne, to není věta, kterou si děti v duchu říkají, ale vzorec, který se s opakováním podprahově ukládá. Schovávají se pod ním i jiné sebehodnotící přesvědčení: „Asi nebudu moc chytrý, když se musím tolik učit.“ „Proč bych se měla vůbec o něco snažit, když existuje pravděpodobnost, že to zkazím.“ A pokud se v podobném vzorci sami poznáváte, možná nejdete i své vlastní věty.
Nic není ztraceno, rozvíjejte Growth mindset
1. Poznejte nejprve svůj vlastní styl myšlení
Sebereflexe je prvním krokem k rozvoji „growth mindset“. Stejně jako většina věcí v životě není pouze „černých či bílých“, tak je přirozené, že každý z nás běžně používá kombinaci „fixed“ a „growth“ mindset. Podstatné je uvědomovat si rozdíl mezi oběma způsoby myšlení, jejich dopadem na náš život a tím, v jakém poměru k sobě hovoříme pomocí „growth“ či „fixed“ mindset. A vědomě se postupně učit aktivně používat „growth“ mindset. Pokud si toho začnete všímat, velmi brzy budete schopni udělat změnu i ve formě ocenění namířeným správným směrem. K sobě i dětem.
2. Chvalte proces, ne výsledek!
Pokud jsou děti chváleny za inteligenci nebo když něčemu rychle porozumí, jakou zprávu jim to dává v okamžiku, když se s něčím potýkají? Zcela logicky pak odvodí: „Jestliže mě minulý úspěch ukázal jako chytrého, můj současný neúspěch mě dělá hloupým“. Místo toho se snažte chválit úsilí, vytrvalost a odvahu, které projevily a vynaložily k překonání překážky. Pokud je chválíte, když procházejí obtížnými chvílemi, slyší, že si vážíte jejich úsilí, a to povede k úspěchu. Je jen třeba vytrvat.
Příklady, které můžete použít kdykoliv a hned teď:
„Téda! Pracovala jsi na tom opravdu intenzivně!“
„Všiml jsem si, že to zkoušíš znovu, přestože by bylo jednoduší s tím švihnout, toho si cením.“
„Vyžaduje hodně odvahy udělat to, co jsi udělal ty!“
„Vytrvat nebylo snadné, je skvělý, že jsi to zvládla a dotáhla to!“
„Práce a nasazení ti pomůže dostat se tam, kam chceš.“
3. Ukažte jim, jak se mohou učit ze svých pádů a nezdarů
Neúspěch do života patří a je zcela v pořádku. Je situací, ze které se můžeme učit nejen dělat věci lépe, ale třeba od nich i odejít nebo se k nim vracet později či s dopomocí. A schopnost požádat o pomoc a nebýt v těžkých situacích sám je velmi podstatným nástrojem pro odolnost a zdravé duševní zdraví. Nápodoba je velmi efektivní způsob učení a v rodinách zejména. Proto je to i na vás.
Děti se díky tomuto způsobu uvažování těší na zkoušení nových věcí. Učení berou jako přirozenou součást života, včetně chyb, které vnímají jako výzvy. Rychle se oklepou z neúspěchu. Umí se zdravě a přiměřeně prosadit. A jejich vnitřní hlas říkající: „Nikdy v tom nebudu dost dobrý“, se může změnit na zvědavost a chuť objevovat.
Videa, články, podcasty
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Může se stát, že trpím poruchami příjmu potravy a nevím o tom?
Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání
Kdy zpozornět a jak postupovat, když dítě hovoří o vlastní smrti