Moje dítě se řeže! Co dělat?!
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Kyberšikana neboli počítačová šikana je úmyslné a opakované poškozování jedince prostřednictvím elektronických médií, tedy hlavně přes mobilní telefon a internet. Jedná se o agresivní chování s cílem ublížit oběti pomocí zasílání zastrašovacích či obtěžujících textových zpráv a emailů, šíření fotografií, které mohou být ještě různě hanlivě upravovány, vydírání pomocí telefonátů, zveřejňování ztrapňujícího obsahu nebo nadávek na sociálních sítích či dokonce zneužití celého profilu/účtu. Terčem se navíc může stát lehce naprosto kdokoli.
Bohužel stačí obsah vyvěsit na internet jen jednou a následné šíření je bleskové díky možnosti přeposílání, sdílení apod. K materiálu se může dostat kdokoli, kde je prostě jen online. Tento způsob šikany je také o dost záludnější v tom, že oběť dožene i v „bezpečí“ domova. Také vždy nemusí být jasné, kdo je vlastně pachatelem – může mít falešný profil či identitu. Kyberšikany se může dopouštět někdo úplně cizí, anonymní, ale může to být také někdo z řad vrstevníků či spolužáků oběti.
Pachatelé k tomuto jednání mohou mít různé důvody: může jít o pomstu, nudu, snahu upoutat na sebe pozornost, touhu někoho ovládat nebo to prostě celé začalo jako hloupý vtip či nevhodný komentář, který se zvrtnul ve vážný problém s krutými následky, které už někdy nelze ani vrátit. Někdy může být pachatel dokonce původně sám obětí – jen si se situací neumí poradit jinak a lépe.
Projevy toho, že už děti či dospívající obětí jsou, mohou být různé: určitě je ale dobré zpozornět zejména, když ztratí obvyklou chuť k jídlu, křičí ze spaní, špatně se soustředí, bývá hodně smutný nebo se mu rychle mění nálady, mluví o tom, že si ublíží, z ničeho nic je náhle agresivní nebo si stěžuje na bolesti hlavy či břicha.
I přesto, že tento typ šikany se netýká osobního fyzického kontaktu mezi pachatelem a obětí, rozhodně je škodlivý a ubližující pro psychický i emocionální vývoj dětí a mladistvých. Každý jsme trochu jiný, ale častými důsledky kyberšikany v oblasti psychiky mohou být neurotické obtíže, nárůst agresivního chování, strach a stres, posttraumatická stresová porucha, nižší sebevědomí, různé poruchy spánku, deprese nebo depresivní stavy, zvýšené riziko sebevražd nebo celková psychická labilita.
Opatrnosti není nikdy nazbyt. Proto bychom měli vždy přemýšlet o tom, co a kde zveřejňujeme, co s kým nebo kde sdílíme a co komu posíláme. Na různých fórech nebo v chatu máme také možnost vystupovat skrytě pod přezdívkou, která možnému pachateli znemožní nás jednoduše rozpoznat. Pozor na citlivé údaje, kterými jsou třeba adresa nebo číslo na mobil.
Důležité je také mít silné heslo ke všem svým účtům, které by mělo být vždy unikátní – tedy neopakovat se. Mělo by obsahovat číslice, velká i malá písmena a nějaký speciální znak. Něco ve stylu hedvika123 tedy rozhodně není dobré a může snadno dojít k jeho prolomení.
Jednou z dalších rad je také nevěřit všemu, co kdo píše – na internetu se pod rouškou anonymity často skrývá někdo jiný, než za koho se vydává. Nemáme s čím realitu porovnat a většinou je tedy skoro nemožné rozpoznat pravdivé informace od lží a smyšlenek. Pak je velmi snadné „naletět“.
Pokud komentujeme ostatní, je vhodné přemýšlet o tom, co píšeme či říkáme, protože každý máme hranice trošku jinde. To, co je pro nás samotné ještě legrace nebo v pořádku, se může někoho jiného dotknout nebo mu dokonce skutečně ublížit!
Rodiče mají rozhodně nezastupitelnou roli. Naslouchejme svým dětem, nebojme se s nimi mluvit o pocitech a projevujme jim podporu a porozumění. Ujišťujme je, že společně všechno zvládneme, ať už se děje cokoli. Hodně záleží i na atmosféře, která panuje v rámci školy – mohou žáci se svými učiteli mluvit o tom, co je trápí? Mají žáci v programu výuky zařazené přednášky o vzájemném respektu nebo o strategiích řešení případných konfliktů?
Konkretně dětem a dospívajícím: Máš kolem sebe kamarády, kterým věříš a mohl bys jim říct o tom, co se děje? Třeba zjistíš, že v tom nejsi jediný/jediná. A co rodiče nebo paní učitelka/pan učitel? Spolu se vám třeba podaří něco vymyslet a nebudeš na to sám nebo sama, což je vždycky těžší. Nemůžeš za to, že ti někdo ubližuje a není to tvá vina! Je ale potřeba to co nejdříve řešit. Pokud se nemáš komu svěřit, můžeš zavolat i na speciální telefonické linky. Pracují tam lidé, kteří toho o počítačové šikaně hodně vědí a mohou ti poradit, co dělat. Můžeš zkusit využít služeb Linky bezpečí 116 111, která je anonymní, zdarma a funguje 24 hodin denně. Pokud raději píšeš, napiš na chat nebo e-mail Linky.
Pro rodiče a jejich dotazy je tu Rodičovská linka 602 021 021. Můžeš také kontaktovat internetovou poradnu projektu E-Bezpečí.
Po vyřešení:
Prevence:
Pokud se kyberšikana objeví:
Po vyřešení:
Tématu se věnujeme i v našem Podcastu „Na tenké Lince“, kde je hostem Martin Kožíšek, specialista na rizikové chování na internetu. Stál u zrodu projektů Seznam se bezpečně a Safer internet. Je spoluzakladatelem sítí Lidé.cz a Spolužáci. Byl odborným poradcem úspěšné filmové minisérie Marty is dead, která obdržela ocenění Emmy. S Linkou bezpečí Martin Kožíšek spolupracuje v rámci projektu Bezpečně na netu.
Videa, články, podcasty
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Může se stát, že trpím poruchami příjmu potravy a nevím o tom?
Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání
Kdy zpozornět a jak postupovat, když dítě hovoří o vlastní smrti