Moje dítě se řeže! Co dělat?!
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
a neustále prochází vývojem. Mnohem více se nyní zaměřujeme na posilování způsobů, jak potíže zvládat, než podrobně popisovat problém samotný.
Program je už pár let otevřený nejen pro žáky základních škol, ale také pro středoškoláky po celé České republice. Prakticky funguje tak, že dva lektoři pracují zážitkovou formou s polovinou třídy a další dva s druhou půlkou. Malý počet žáků nebo studentů umožňuje vytvořit bezpečnější a důvěrnější prostor pro dotazy i vysvětlování.
To je první část programu, který si žáci vybírají sami a vedou o něm otevřený hovor. V druhé části se dozvídají víc o chodu Linky bezpečí a jejích specificích a třeba i o tom, co se na webových stránkách nedozvědí.
Lektoři provází nabízenými tématy, o kterých víme, že se objevují nejčastěji při kontaktu s dětmi na Lince bezpečí. Snažíme se jemně dotknout i sebepoznání a vycházet vstříc dětské zvědavosti. Každý si tak může odnést svůj tip či způsob, jak si může pomoct on sám nebo na koho se může obrátit. Představujeme také naše nastavení, jak se s dětmi bavíme – otevíráme prostor, nasloucháme, oceňujeme, nehodnotíme, nevnucujeme řešení. Věnujeme se danému tématu, podporujeme v respektování pravidel a hranic a v těch se pohybujeme.
Některé děti, zejména ty menší, se už během programu svěřují, co je trápí. Jiné přijdou o přestávce nebo po programu. Otevřený dialog vede k důvěře a vážíme si toho, že se nám děti svěřují napřímo rovnou ve škole. V takovou chvíli však odkazujeme na volání na Linku bezpečí. Při realizaci programu máme jednak omezenou časovou kapacitu, také ale nenaplňujeme například anonymitu, kterou Linka umožňuje.
Linka bezpečí ve vaší třídě nabízí široký záběr témat:
Téma by si měli žáci vybírat sami. Při samotném programu je pak znatelný rozdíl, jestliže téma vybere učitel. Děti bývají neinformované, znuděné, neangažované a je mnohem těžší je do tématu vtáhnout. Učitelé to ovšem myslí dobře, chtějí reagovat na určitou patologii, nezdravé jednání nebo nepříjemnost, která se vyskytuje v kolektivu. Například na šikanu, na sebepoškozování a podobně. Ze zkušenosti lektorů však vyplývá, že je lepší na podobný jev neupozorňovat a věnovat se spíš jeho prevenci, nebo ukotvení zdravého jednání a poukazování na strategie zvládání stresu. Například u šikany podporujeme v dětech toleranci k odlišnostem, držení hranic ve vztazích, ujišťujeme, že je v pořádku říct si o pomoc a předáváme informace o dostupné pomoci.
Ano, je to dospívání a s ním spojený sex. Pokud mají žáci možnost si vybrat téma, je to většinou toto. A sem také patří dotazy na menstruaci, antikoncepci, masturbaci a další pojmy, o kterých se s dospělými těžko mluví. Dotazy se týkají také vztahů a dospívání obecně. A jak zacházíme se studem? Je docela přirozené a pochopitelné, že se děti stydí. Často se stydí i dospělí. Proto děti a studenti mohou své dotazy také psát. Je to snazší. Dostávají tak jasné odpovědi, na jasné otázky.
Každý učitel se k programu postaví jinak. Někteří nadšeně poslouchají, jiní jsou plni otázek nebo dělají jinou práci a na programu vůbec nejsou. Což je v pořádku. Ve třídě jejich přítomnost není stěžejní. Pozorujeme však, že se žáci chovají jinak v přítomnosti učitele a jinak, pokud tam není. Stojí za připomenutí, že stejně jako děti mají k dispozici Linku bezpečí, učitelé mají Rodičovskou linku, kam se mohou obrátit.
Přímo na programu získáváme krátké vyjádření, jak se žákům program líbil. Především je ale povzbuzujeme k volání a vyzkoušení volání bezplatného telefonního číslo Linky bezpečí. Nejlepší zpětná vazba tady znamená, že děti v průběhu volání řeknou, že zkouší zavolat na základě pobídky od lektorů. Nebo se svěří s nějakou svojí starostí a na konci hovoru řeknou, že ve škole měli program od Linky.
Program je díky grantům z velké části pro školy zdarma, takže zájem škol je velký. Pokud má ale škola nebo rodič o program zájem, počkat se vyplatí. Přibližně za dva měsíce od prvního kontaktu je už možné, že se Linka bezpečí objeví i ve vaší třídě. Informace a kontakt na Linku bezpečí NAŽIVO.
Tématu se s autorkou článku věnujeme i v podcastu Na tenké Lince:
Videa, články, podcasty
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Může se stát, že trpím poruchami příjmu potravy a nevím o tom?
Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání
Kdy zpozornět a jak postupovat, když dítě hovoří o vlastní smrti