Moje dítě se řeže! Co dělat?!
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Dítě, které prožívá šikanu, je často pochopitelně zmatené, stydí se mluvit o svém ponížení a především má velký strach z toho, že agresoři své chování ještě znásobí. Z důvodu tohoto strachu mají děti tendenci svým rodičům bránit v tom, aby vyhledali jakoukoliv účinnou pomoc. Není vhodné s dítětem uzavírat tajemství typu „to víš, že to nikdy ve škole neřeknu, protože by to bylo ještě horší“. V některých případech to už ani horší být nemůže. Je důležité nenechat se ovlivnit strachem dítěte a uvědomit si, že máte povinnost ho především ochránit. Dítě většinou od vás očekává nějaký aktivní krok, proto vám to říká, i když má strach. Doporučuji se ho ptát co nejkonkrétněji na to, co se ve škole děje. (např. Co se stalo? Jak se to stalo? Kdo u toho byl? …), abyste měli jasné argumenty pro jednání se školou.
Ze zkušenosti vím, že někteří rodiče mají tendenci pod tlakem svých emocí vzít situaci do vlastních rukou. Častou chybou, které se rodiče dopouští je, že osloví přímo dítě, které je označeno za agresora nebo jeho rodiče. Rodič agresora v mnoha případech své dítě hájí a postaví se proti vám, např. tím, že vaše dítě je to, které ve třídě provokuje a celou situaci spouští, a tudíž si za to může samo. Agresor může na základě této informace ovlivnit svědky a následně ztížit vyšetřování ve škole. V neposlední řadě riskujete přímé napadení ze strany rodiče agresora (psychické, fyzické). Z tohoto důvodu doporučuji vše řešit pouze v přímé spolupráci se školou. Sdělení situace na společných třídních schůzkách vidím též jako rizikové. Moje zkušenost je, že se často nic nevyřeší. Komunikace rodičů je často obrazem komunikace dětí ve třídě, tj. rodiče agresorů se postaví proti rodičům oběti.
Než začne rodič jednat, je důležité si uvědomit, že za šikanu ve školním prostředí odpovídá škola, která by se měla řídit metodickým pokynem MŠMT a mít vypracované postupy pro vyšetřování šikany. Na jednání se školou by se měl rodič řádně připravit a seznámit se s metodickým pokynem MŠMT a školním řádem. Pokud si rodič není jistý, je možné se před vstupem do školy poradit s odborníky, např. na Rodičovské lince, v pedagogicko-psychologické poradně. Doporučuji i písemnou přípravu či dopis s konkrétním popisem situace ve třídě (např. dne 3. 5. o velké přestávce byl můj syn napaden spolužákem Janem Procházkou, který mu nejdřív slovně vyhrožoval a poté ho dvakrát kopl do břicha ….). Dopis předáte učiteli či řediteli školy s žádostí o písemnou reakci. V té můžete žádat informaci o tom, jak bude zajištěna ochrana vašeho dítěte. Je vždy výhodnější, když na jednání jdou oba rodiče, protože rodiče vstupují do školního prostřední většinou bez znalosti, že škola je svým způsobem uzavřeným systém, s vlastními pravidly a především s různými postoji a zkušenostmi jednotlivých učitelů. Rodiče většinou netuší, co se ve třídě, škole odehrává a mohou narazit na obrannou reakci ze strany pedagogů typu („že vše je pod kontrolou, nebo že jejich dítě je problémové“). Pokud máte jasné důkazy, nenechte se uchlácholit a požadujte vyšetřování.
Jak jsem již zmínila, škola by měla mít vypracované zásady jak postupovat.
Zřizovatelem školy může být obec, svazek obcí nebo kraj, církev, soukromá právnická osoba
Českou školní inspekci
Přijímat stížnosti jsou povinna všechna pracoviště ČŠI. Stížnost lze podat ústně (sepíše se záznam), poštou a prostřednictvím e-mailu. Stížnosti podávané telefonicky ČŠI nepřijímá. Stížnosti se dle věcné příslušnosti ČŠI postoupí k prošetření. Stížnost musí být vyřízena do 30dnů od podání.
Pokud se situace ve škole i po vašem opakovaném upozornění neřeší a vy vstupujete se školou do boje, doporučuji zvážit míru únosnosti pro dítě a změnit školu. Boj se školou na úkor psychického zdraví dítěte skutečně nedoporučuji.
Videa, články, podcasty
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Může se stát, že trpím poruchami příjmu potravy a nevím o tom?
Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání
Kdy zpozornět a jak postupovat, když dítě hovoří o vlastní smrti