
Moje dítě se řeže! Co dělat?!
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Dva týdny nejsou ideálním časem na to, učit se zbrusu nové kapitoly. To je spíš způsob, jak se spolehlivě dostat do stresu. Je to ale ideální chvíle na „vyšperkování“ toho, co už dítě umí. Smysl má zaměřit se na časté chyby v testech nanečisto. Podívat se, kde se opakují, a zkusit se věnovat určitému počtu těch, které lze principiálně zvládnout, a osvojit si správný postup.
Dále se podívat na ty typy úloh, které dítě znervózňují. Dokáže je sice řešit, ale ví, že jsou problematické, není si v nich jisté nebo ho jednoduše nebaví vůbec. Třeba geometrie. Právě ty je teď dobré si lehce připomenout, osvěžit si k nim strategii, zopakovat si základní princip.
Trénovat se dá i pozornost. Zkuste číst jen zadání úloh, které se zdají být nejasné, zavádějící nebo dokonce vypadají jako chytáky a ověřujte si, jak má řešení vypadat.
Také pomáhá vypsat si, co všechno dítěti vlastně jde. Možná si pomyslíte, že stejně záleží na bodech než na délce seznamu naučených typů úloh, tak co je tohle za doporučení, ale zde už se právě pomalu přibližujeme k „hlavě“ a mentálnímu nastavení. Je seznam dlouhý? Dokonce delší než ten, kde jsou úlohy těžké? To může pomoci ukázat, co všechno už dítě zvládlo a kolik toho umí. Co všechno se za ten půl rok s hlavou zabořenou v testech dokázalo naučit. Tento zdánlivě zbytečný seznam může o pár bodů přidat na sebevědomí. A to pak může přihodit i pár bodů na přijímačkách.
Výzkumy ukazují, že pravidelná vizualizace zvládnutého výkonu může zlepšit výsledek o 13–20 %. Jde o tzv. anticipační efekt. Mozek už „zná“ pocit zvládnutí a líp k němu míří. Jinými slovy, když si dítě představí, že test zvládne, má větší šanci, že to tak opravdu bude. |
A tady se to láme. Protože v posledních dnech už často nejde o to, co dítě umí. Ale o to, jestli se k těm vědomostem v danou chvíli vůbec dostane. Stres a napětí totiž dělají přesně to, co nechceme. Místo aby mozek podával výkon, zablokuje se. Najednou je prázdno, bílá mlha, „okno“. V tu chvíli rozhoduje ne to, kolik hodin dítě věnovalo přípravě a jaké byly výsledky před zkouškou, ale jak dokáže zacházet se stresem.
Zkuste s dítětem trénovat jednoduché zklidňující techniky jako hru, kterou pak může využít před testem. Dechová cvičení jsou oblíbená pro svůj účinek i nenápadné provedení.
Vedle přípravy a technik zvládání stresu hraje zásadní roli i obyčejný denní režim. Dítě potřebuje před přijímačkami dostatek spánku a to nejen tu poslední noc. Pomáhá pravidelné jídlo, hydratace, pohyb, pobyt venku, společnost kamarádů a dopřát si příjemné aktivity, které dítě baví. V posledních pár dnech už není čas honit výkony. Je důležité nepřetížit hlavu ani vědomostmi, ani stresem, nepocuchat nervy a podpořit dítě v tom, co už zvládá.
A i kdyby to nakonec nevyšlo podle plánu, vždy jsou další plány. Když se dítě nedostane na vysněnou školu, nebo se ocitne v oboru, který si původně nevybralo, neznamená to, že je něco ztracené. Kolik z nás dnes dělá přesně to, co vystudovalo na střední škole? Kolik z nás se k tomu vůbec kdy přiblížilo? Život má zvláštní smysl pro timing i pro odbočky. A často právě ta druhá cesta nakonec vede k něčemu hlubšímu, opravdovějšímu. Střední škola není osud. Je to jen jedna z mnoha zastávek. Důležitější, než kam se dítě dostane, je to, jestli v sobě zachová motivaci, odvahu zkoušet věci a neztratit chuť hledat. To je totiž výbava, která se hodí na celý život.
Pokud hledáte další tipy nebo podporu, můžete se obrátit na Rodičovskou linku. Pro děti jsme tu na telefonu, chatu, e-mailu.
Videa, články, podcasty
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Může se stát, že trpím poruchami příjmu potravy a nevím o tom?
Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání
Kdy zpozornět a jak postupovat, když dítě hovoří o vlastní smrti