Linka bezpečí | Dva týdny do přijímaček. Co ještě má smysl?

Dva týdny do přijímaček. Co ještě má smysl?

Pokud společně doma zvažujete, co ještě stihnout a co už nechat být, máme pro vás pár užitečných tipů. Dobrá zpráva je, že se stále ještě něco stihnout dá a zároveň není nutné, a ani užitečné, dohánět úplně všechno. Vedle naučených vědomostí jde totiž také o hlavu. O nervozitu, fungování ve stresu a možnostech, jak to celé zvládnout.

Učení

Dva týdny nejsou ideálním časem na to, učit se zbrusu nové kapitoly. To je spíš způsob, jak se spolehlivě dostat do stresu. Je to ale ideální chvíle na „vyšperkování“ toho, co už dítě umí. Smysl má zaměřit se na časté chyby v testech nanečisto. Podívat se, kde se opakují, a zkusit se věnovat určitému počtu těch, které lze principiálně zvládnout, a osvojit si správný postup.

Dále se podívat na ty typy úloh, které dítě znervózňují. Dokáže je sice řešit, ale ví, že jsou problematické, není si v nich jisté nebo ho jednoduše nebaví vůbec. Třeba geometrie. Právě ty je teď dobré si lehce připomenout, osvěžit si k nim strategii, zopakovat si základní princip.

Trénovat se dá i pozornost. Zkuste číst jen zadání úloh, které se zdají být nejasné, zavádějící nebo dokonce vypadají jako chytáky a ověřujte si, jak má řešení vypadat.

Také pomáhá vypsat si, co všechno dítěti vlastně jde. Možná si pomyslíte, že stejně záleží na bodech než na délce seznamu naučených typů úloh, tak co je tohle za doporučení, ale zde už se právě pomalu přibližujeme k „hlavě“ a mentálnímu nastavení. Je seznam dlouhý? Dokonce delší než ten, kde jsou úlohy těžké? To může pomoci ukázat, co všechno už dítě zvládlo a kolik toho umí. Co všechno se za ten půl rok s hlavou zabořenou v testech dokázalo naučit. Tento zdánlivě zbytečný seznam může o pár bodů přidat na sebevědomí. A to pak může přihodit i pár bodů na přijímačkách.

Výzkumy ukazují, že pravidelná vizualizace zvládnutého výkonu může zlepšit výsledek o 13–20 %. Jde o tzv. anticipační efekt. Mozek už „zná“ pocit zvládnutí a líp k němu míří. Jinými slovy, když si dítě představí, že test zvládne, má větší šanci, že to tak opravdu bude.

Hlava

A tady se to láme. Protože v posledních dnech už často nejde o to, co dítě umí. Ale o to, jestli se k těm vědomostem v danou chvíli vůbec dostane. Stres a napětí totiž dělají přesně to, co nechceme. Místo aby mozek podával výkon, zablokuje se. Najednou je prázdno, bílá mlha, „okno“. V tu chvíli rozhoduje ne to, kolik hodin dítě věnovalo přípravě a jaké byly výsledky před zkouškou, ale jak dokáže zacházet se stresem.

Techniky práce se stresem

Zkuste s dítětem trénovat jednoduché zklidňující techniky jako hru, kterou pak může využít před testem. Dechová cvičení jsou oblíbená pro svůj účinek i nenápadné provedení.

  • Nadechněte se nosem na 4 doby. Pak velmi pomalu vydechuje ústy na 6 dob. Opakuje třikrát. Cílem je zpomalit dech, uvolnit napětí, vrátit pozornost k sobě.
  • Další cvičení na zvládnutí nejistoty, stresu, paniky nebo „okna“ je přesměrování pozornosti jinam. Je to cvičení 5 smyslů (tzv. grounding). Ve svém okolí hledejte 5 věcí, které jsou například červené (nebo proužkaté, strakaté) Podstatné je, aby to vyžadovalo trochu úsilí. Další úkol je zachytit 4 sluchové vjemy. To také běžně neděláme a musíme se na to soustředit. Dále hledejte 3 věci, kterých se můžeme dotknout nebo které se dotýkají nás (mám příjemně hebké tričko). Dále 2 vůně, které cítíme (tričko ještě pěkně voní). Poslední je chuť v ústech. Toto cvičení není snadné a je proto opravdu dobré si ho vyzkoušet a naučit předem, aby se později dobře vybavilo. Zkuste a zjistěte, jak to ovlivnilo vaše rozpoložení před a po nácviku.
  • Při nervozitě skvěle funguje také mačkání předmětu (balíček kapesníků, fixa nebo guma) a uvolňování – tím odchází napětí, vytřepání rukou, protažení se, a vždy pomůže nádech a otevření hrudníku. Stažení ramen a hrudníku, ohnutá záda totiž zabraňují přívodu kyslíku. A bez kyslíku ani mozek nemůže fungovat na plný výkon.

Poslední týden

Vedle přípravy a technik zvládání stresu hraje zásadní roli i obyčejný denní režim. Dítě potřebuje před přijímačkami dostatek spánku a to nejen tu poslední noc. Pomáhá pravidelné jídlo, hydratace, pohyb, pobyt venku, společnost kamarádů a dopřát si příjemné aktivity, které dítě baví. V posledních pár dnech už není čas honit výkony. Je důležité nepřetížit hlavu ani vědomostmi, ani stresem, nepocuchat nervy a podpořit dítě v tom, co už zvládá.

Co když to nevyjde?

A i kdyby to nakonec nevyšlo podle plánu, vždy jsou další plány. Když se dítě nedostane na vysněnou školu, nebo se ocitne v oboru, který si původně nevybralo, neznamená to, že je něco ztracené. Kolik z nás dnes dělá přesně to, co vystudovalo na střední škole? Kolik z nás se k tomu vůbec kdy přiblížilo? Život má zvláštní smysl pro timing i pro odbočky. A často právě ta druhá cesta nakonec vede k něčemu hlubšímu, opravdovějšímu. Střední škola není osud. Je to jen jedna z mnoha zastávek. Důležitější, než kam se dítě dostane, je to, jestli v sobě zachová motivaci, odvahu zkoušet věci a neztratit chuť hledat. To je totiž výbava, která se hodí na celý život.

Pokud hledáte další tipy nebo podporu, můžete se obrátit na Rodičovskou linku. Pro děti jsme tu na telefonu, chatu, e-mailu.

Kam pokračovat dál

Videa, články, podcasty

Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání