Dcera žije v toxickém vztahu

Mezi obavou a respektem

Pokud vám toto připomíná váš příběh, víte, že strach a frustrace vás nutí zasáhnout a dítě chránit. Zároveň ale víte, že přehnaný tlak z vaší strany by mohl dceru (nebo syna) ještě více vzdálit. Navíc jde o dospělou osobu a dny, kdy jste mohli rozhodovat za dítě jsou dávno sečteny, pokud vůbec takové kdy byly. Shrňme si to: Jako rodiče máte přirozeně strach o blaho svého dítěte, ale kde je hranice mezi ochranou a respektováním jeho svobody?

Pochopte dynamiku vztahu

Manipulativní nebo dominantní partner často využívá citového vlivu a nátlaku. Kontroluje druhého skrze vinu, strach nebo izolaci. Manipulace může být nenápadná a postupná a může chvíli trvat, než si všimnete, že partner ovlivňuje důležitá rozhodnutí vašeho dítěte, izoluje ho od jeho přátel nebo podkopává jeho sebedůvěru.

Je důležité pochopit, že vaše dítě to vnímá úplně jinak. Z jeho pohledu může vztah působit jako „láska“, kde partner přebírá zodpovědnost nebo „ví lépe“.

Tak to bylo i v případě Kláry. Časem začala být mnohem méně komunikativní a zdálo se, že se bojí vyjadřovat vlastní názor před svým přítelem, ale i před rodiči. Když se jí matka opatrně zeptala, jak jí je, že se jí zdá poslední dobou zamlklá, Klára jen pokrčila rameny a řekla: „Martin ví, co je pro mě nejlepší.“

Jedním z dalších varovných signálů bylo omezování kontaktu s blízkými. Může to být postupné – například neustále plánuje společný čas tak, že na přátele a rodinu už nezbývá prostor. Zdánlivě velmi pochopitelné. Přidaly se k tomu ještě odmítané pozvání na rodinná setkání nebo srazy s dlouholetými kamarády. Na otázky, proč to tak je Klára odpovídala, že její přítel nemá rád, když tráví čas s někým jiným.

Někteří partneři mohou tvrdit, že vzdělání není důležité, nebo že práce brání „opravdovému životu“. To může mít dlouhodobý negativní dopad na budoucnost. Klára měla vždycky dobré známky a jasné plány na studium medicíny. Po několika měsících vztahu s novým partnerem však začala školu zanedbávat a čím dál častěji zůstávala doma, aby s ním trávila čas. „Škola mě stejně jen stresuje,“ začala říkat a to, co nejdřív říkal Martin, Klára převzala vnímala jako svá rozhodnutí.

Rodičovská (zdánlivá) bezmoc

Když si uvědomíme, že partner našeho dítěte na něj může mít negativní vliv, je naprosto přirozené, že to v nás vyvolá silné emoce. Nejčastější je vztek a bezmoc. To může velmi plynule přejít v zoufalství, protože chceme své dítě ochránit a ono to jaksi nejde. Zároveň je těžké si připustit, že možná nevíme všechno nejlépe, že naše dítě si musí projít vlastní cestou, a to i za cenu chyb. To ale neznamená, že bychom měli rezignovat na svou roli. Naopak právě v těchto chvílích je podstatné zůstat oporou, která dává najevo, že i přes nesouhlas nebo konflikty jsme stále na straně svého dítěte. Když to zvládneme, otevíráme cestu k řešení, které respektuje naše obavy i dítěte svobodu.

Vaše dítě možná teď neposlouchá. Možná vás odmítá a brání svého partnera. Ale pokud ví, že ho neodsuzujete a stále jste tady, ví, že se na vás může kdykoliv obrátit.

Jak reagovat?

Neodrazujte. Namísto obviňování partnera z manipulace zkuste se s dítětem bavit bez předsudků. Nepředkládejte obecné verdikty, ale nabízejte prostor k zamyšlení. Zeptejte se například:

• „Jak se s Martinem cítíš, když mluvíte o tvých plánech?“
• „Podporuje tě Martin ve tvých cílech?“

Zkuste nekritizovat. Pokud máte pocit, že partner dítěte působí manipulativně, řekněte to způsobem, který nevyvolá obrannou reakci a ještě víc neutuží partnerskou koalici.

• „Mám o tebe trochu strach. Zdá se mi, že ses vzdálila od nás i od svých přátel. Máš všechno, co potřebuješ, abys byla šťastná?“

Podpořte kritické myšlení. Povzbuzujte k přemyšlení o rozhodnutích a poskytněte věcné informace, ve kterých můžete jemně ukázat, jaké jsou znaky nezdravého vztahu. Například rozhovorem o podobném příběhu nebo podobnými větami:

• „Jaký vliv by to mohlo mít na tvé studium, když začneš školu více omezovat?“
• „Jaké to je, když trávíš čím dál méně času s kamarády? Co ti schází, co bylo dřív moc fajn“

Nabídněte pomoc, ale nesnažte se vztah ukončit. To by mohlo vašemu vztahu ubrat důvěru a naopak ho vystavit dalšímu tlaku. I když byste si přáli, aby vaše dítě vztah opustilo, je důležité respektovat jeho volby. Místo ultimát spíše upozorněte, že jste tu pro něj a že má u vás vždy podporu, pokud bude něco potřebovat.

Hranice mezi kontrolou a podporou

Jako rodiče chcete pro své dítě to nejlepší, ale zároveň je důležité nechat mu prostor, aby si prošlo vlastními zkušenostmi.

Rodiče často čelí obtížnému úkolu – chránit své dítě, aniž by mu odepírali svobodu rozhodování. Zásadní pro vztah je důvěra, empatie a ochota být nablízku, i když se dítě rozhodne pro cestu, která se vám nemusí zdát správná. Každý vztah, i ten, který se ukáže jako toxický, je pro vaše dítě lekcí, se kterou mu ale můžete pomoci.

Rodiče se rozhodli s Klárou otevřeně promluvit. „Vidíme, že ti na něm záleží, a to je dobře samozřejmě. Zároveň bych si přála, aby ses pořád věnovala věcem, které máš ráda, a neztrácela kontakt s lidmi, na kterých ti záleží.“ Tento přístup pomohl Kláře uvědomit si, že nemusí volit mezi rodinou, přáteli a partnerem, ale může obojí propojit.

Kdy vyhledat pomoc?

Pokud máte pocit, že vztah vašeho dítěte je toxický nebo dokonce nebezpečný, je důležité jednat citlivě, ale zároveň si uvědomit, že už to svými silami nezvládnete. Mohou to být například takovéto situace:

• Dítě ztrácí sebedůvěru a nezávislost. Pokud se stále méně rozhoduje samo, přebírá názory partnera a zdá se být pod jeho vlivem natolik, že se vzdává vlastních zájmů.
• Máte podezření na psychické násilí. Partner vašeho dítěte ho manipuluje, kritizuje, zastrašuje nebo kontroluje do té míry, že to má dopad na jeho psychickou pohodu. V tom případě nejde o toxický vztah, ale o vážný problém.
  • Viditelně se bojí partnerovy reakce.
  • Mění své názory a cíle výhradně podle něj.
  • Omlouvá partnerovo nepřijatelné chování slovy „on to tak nemyslel“.
  • Má záchvaty pláče, zhoršený spánek, úzkosti, reaguje neadekvátně.
• Izoluje se. Přestává stýkat s rodinou a přáteli, omezuje kontakty a nechce o tom mluvit.
• Objevují se známky úzkosti nebo deprese. Často jde o smutek, vystresovanost, má výkyvy nálad nebo působí apaticky.
• Máte pocit, že se bojí partnera. Vyhýbá otevřené komunikaci, dává si pozor na slova nebo se očividně snaží nedráždit partnera.

Příklad, který provází tento článek, vychází z jedné mé zkušenosti s klientkou

Klára nakonec přišla za rodiči a řekla, že má v poslední době pocit, že se nemůže volně rozhodovat, protože Martin často reaguje podrážděně, když chce někam jít sama. Díky otevřeným rozhovorům s rodiči začala lépe rozpoznávat, že Martinovo chování není zdravé. Trvalo několik měsíců, než se rozhodla vztah ukončit, ale během té doby měla rodiče vždy po boku. Zásadní bylo, že ji nenutili dělat něco proti její vůli, ale zároveň ji podporovali v tom, aby si nastavila hranice.