Moje dítě se řeže! Co dělat?!
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Když si slovo bezmoc rozložíme, tak odkazuje na stav, kdy jsme vlastně bez moci, tedy bez jakékoli síly. Zahrnuje to jisté stažení a obrovskou zranitelnost. Můžeme mít tendenci chtít takové pocity potlačit: zde však hrozí riziko rozvoje psychosomatických onemocnění, při kterých trpí nejen duševní, ale i tělesné zdraví. Mohou se objevit bolesti hlavy, břicha nebo poruchy spánku. A dostáváme se opět ke slovu, které odkazuje na oslabení – ne moc. Proto je na místě své pocity a nálady vnímat a umět s nimi pracovat.
Dlouhodobé vystavení stresu, které nyní v různé míře zažíváme všichni, může přerůst až do apatie, lhostejnosti a rezignace. Tyto pocity velmi zeslabují přirozené obranné mechanismy, které za normálních okolností máme k dispozici. Místo konstruktivních řešení mohou nastoupit tendence se vzdát a pouze pasivně přežívat. Přidat se mohou také psychické komplikace v podobě deprese nebo silných úzkostí.
Opakem bezmoci je naděje – emoce plná optimismu a víry, že i když všechno vypadá bledě, bude prostě zase lépe! S takovým přístupem ke každodenním událostem se funguje o dost zdravěji a lehčeji. Je tedy žádoucí ji v těchto časech rozvíjet a posilovat. Můžete začít třeba prací s dechem, řízenými relaxacemi, meditací při chůzi nebo psaním deníku, kterému můžete svěřit své pocity nebo si do něj zapisovat, co hezkého se vám ten den povedlo a za co jste vděční.
Nehledě na to, jak moc náročná, tíživá a děsivá je aktuální situace na Ukrajině, je důležité si uvědomit, že rozhodně nejsme zcela bezmocní! Ano, politickou situaci zřejmě jednotlivec změnit nedokáže – a je velmi sebezáchovné být si vědom také limitů a hranic vlastního konání. Nicméně silnou a účinnou zbraní proti beznaději je právě samotné uvědomění, že každý jeden může přispět k tomu, aby se situace brzy uklidnila – i když nyní vypadá velmi vypjatě.
Ať už si o pomoc řeknete nebo jí sami někomu poskytnete, obě cesty okamžitě dokáží stahující pocit beznaděje rychle snížit – ať už tu, kterou cítíte vy sami, i tu, kterou prožívá někdo ve vašem okolí. Vybrat si můžete z různých forem:od té verbální (slovní) podpory, přes finanční, materiální, duchovní nebo fyzickou.
Každému také vyhovuje něco jiného a je dobré to mít na paměti. Proto prvním krokem z bezmocného kruhu může být prostá otázka:
Co teď nejvíce potřebuji/potřebuješ?
Co by mi/ti nyní nejvíce pomohlo?
Co pro tebe/sebe mohu udělat?
Všichni se nyní snažíme nějak fungovat dále, a zároveň tu chceme být pro druhé – ať už pro své nejbližší nebo pro lidi donucené uprchnout ze své země. Je to pro všechny náročná doba a každý máme jiné strategie, které nám pomáhají zvládat stres a regulovat strach nebo smutek. Co tedy pro sebe můžete udělat hned teď, abyste byli schopni účinně podpořit i své okolí?
Nebojte se s dětmi aktuální téma války a konfliktu otevřít. Dodržujte při tom pravidlo upřímnosti, přizpůsobte vysvětlování věku dítěte a dejte mu prostor pro otázky. Důležité je si uvědomit, že děti se k informacím tak jako tak dostanou skrze různá média. Je tedy na místě pomoci jim se v nich zorientovat a čerpat z ověřených zdrojů, abyste zabránili zbytečně větší panice.
Pokud se na to cítíte, zapojte se do dobrovolnické činnosti, spolu s dětmi vyčleňte deky/spacáky/hračky a jiné praktické věci a doneste je organizacím, které je předají potřebným nebo pošlete pár stovek na některou z veřejných sbírek pro Ukrajinu (např. Donio). Pokud máte auto, můžete nabídnout odvoz lidem, kteří to potřebují. Jste terapeut, lékař nebo řemeslník? Zapojte se v rámci své profese! Možností je mnoho, stačí si vybrat.
Nebuďte na to sami – to pocit beznaděje jen zvětší. Povídejte si o tom, co prožíváte a na co myslíte s přáteli, partnery, rodiči, učiteli nebo kolegy. Zeptejte se jich, jak to vše vnímají oni a co jim třeba pomáhá, když se cítí bezmocně. Podělte se o tyto tipy také s vašimi potomky. Naslouchejte jejich pocitům a vytvořte pro ně bezpečný prostor.
Nikdo nezvládne řešit vše najednou a ještě k tomu efektivně. Zkuste tedy zpomalit, rozdělit si balík povinností na menší zvládnutelné celky a ty potom zpracovávejte postupně. Buďte k sobě i ke svému okolí laskaví a pečujte o sebe. Dopřejte prostor a vlastní tempo pro zpracování událostí také těm nejmenším.
Poraďte se s někým neutrálním, kdo vám může přispět dalším pohledem na věc. Není žádná slabost ani selhání říct si o další názor nebo o pomoc. Existují organizace nebo linky, které nabízí podporu dospělým nebo i dětem a dospívajícím. Můžete začít třeba online formou, tedy telefonátem/chatem, nebo přímo osobně vyhledat odborníky, kteří vzhledem k situaci nabízí své terapeutické a psychologické služby zdarma (jejich seznam naleznete například na webu terapie.cz). Na specialisty se můžete obrátit i tehdy, když si nejste jistí, jak vysvětlit události dětem nebo jak s nimi zpracovávat emoční vypětí.
Organizace:
Telefonická pomoc:
Aplikace:
V právě probíhající válečné situaci, která je typická nenadálostí a neohraničeností délky trvání, je přirozené cítit smutek, vztek i beznaděj. Přesto existují lidé, kteří vám mohou pomoci (nebo vy jim), techniky, které vám mohou ulevit a strategie myšlení i chování, které vás dokáží posílit.
Společně to zvládneme.
Jaké zdroje podpory máte navzdory aktuálnímu stavu kolem sebe nebo v sobě vy?
Videa, články, podcasty
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Může se stát, že trpím poruchami příjmu potravy a nevím o tom?
Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání
Kdy zpozornět a jak postupovat, když dítě hovoří o vlastní smrti