6 důvodů, proč se děti doma nechtějí svěřit

Jak hořké pak někdy bývá poznání, že to vůbec nejsme my, rodiče, komu se jde naše dítě svěřit. Může nám to být líto, naštvat nás to, mrzet… Možná hledáme, kde je chyba, co se stalo se vzájemnou důvěrou?

Důvodů je samozřejmě celá řada, ale možná vás překvapí, že za tím není jen obava dětí z trestu nebo výměna rodiče za vrstevníky.

Během své téměř dvacetileté práce na Lince bezpečí jsem od dětí slyšela a četla spoustu důvodů, proč něco nejde říct rodičům. Nabízím vám 6 nejčastějších z pohledu dětí – společným jmenovatelem je pro všechny obava.

1. Obava z trestu

Děti se bojí říct něco, za co očekávají (více či méně přiměřený a zasloužený) trest. U nás se na to chtějí připravit, vymyslet plán, jak to sdělit, jak zmírnit trest či následky svého pochybení, jak se omluvit.

2. Nepochopení

Děti se bojí, že rodiče nepochopí, co prožívají. Bojí se odmítnutí, zlehčování potíží, jejich neřešení. Mají strach, že když už si jednou řeknou o pomoc a nedostanou ji, nebudou ji mít kde jinde hledat. (Často např. u psychických potíží).

3. Nevhodná reakce na situaci

Děti se bojí, že budou zklamané z reakcí rodiče (souvisí i s předchozím bodem), která nebude odpovídat jejich představám a potřebám – rodič buď neudělá nic, nebo bude naopak jednat přehnaně aktivně (např. při posmívání spolužáků – „to si musíš vyřešit sám, jsi chlap“, nebo naopak „okamžitě přestoupíš na jinou školu“.)

4. Zklamání rodiče

Děti se bojí, že zklamou své rodiče. V některých případech (např. když někomu pod nátlakem poslaly choulostivou fotku) mě napadá, jak statečné, ale hlavně zoufalé, takové děti musejí být. Než by si řekly o podporu a pomoc při řešení problému, raději mlčí a tváří se, že je vše v pořádku, i když ve skutečnosti se strašně trápí. Mnohé zmiňují i myšlenky na sebevraždu.

5. Rodiče se budou trápit

Mnoho dětí upozaďuje své potřeby pomoci, pochopení, podpory, jen aby – dle svého mínění – chránilo rodiče. Některé děti (např. z těch, kterým někdo ublížil nebo si samy ubližují), se nechtějí svěřit, protože si myslí, že by se kvůli tomu jejich rodiče trápili.

6. Nepřidělávat starosti

Děti často nechtějí zatěžovat své rodiče. Vnímají, že oni mají svých starostí dost – v práci, s partnerem, se sourozencem, s financemi, se zdravím… Děti mají pocit, že nemohou ještě obtěžovat se svými potížemi.

Dá to někdy spoustu práce děti přesvědčit, že si zaslouží pomoc a podporu rodičů, že je normální si o to říct. Protože když to neřeknou, rodiče mnohdy nemůžou vědět, že jejich pomoc potřebují… a většina z nás by svým dětem určitě pomoc chtěla…