Zdlouhavé usínání, roztěkanost, bolení bříška nebo tiky. To jsou některé projevy, které mohou být jen dočasným projevem nahromaděného stresu a způsobem, jak se menší děti vyrovnávají s denními situacemi. Jindy, zejména v případě, že jde o delší časové období, to ale může být projev úzkosti a silného napětí v těle, které si vyžaduje naši pozornost.
Každé dítě se občas bojí nebo zažívá stres. Může se bát první školní docházky, nového prostředí, nových aktivit nebo odloučení od rodičů. Ale když se obavy stanou pravidelnou součástí jeho života, je na místě mluvit o úzkosti. A pokud jste i vy sami úzkostní, můžete si připadat v pasti. Jak můžete pomoci svému dítěti, když sami bojujete se stejnými pocity?
Úzkosti jsou komplexní a nepředvídatelné stavy, které mohou postihnout kohokoli bez ohledu na věk, pohlaví či společenské postavení. Pro ty, kdo jimi trpí, může být podpora ze strany blízkých klíčová pro jejich zvládání a uzdravení. Avšak nepochopení ze strany těch, které máme rádi, může situaci zhoršit. V tomto článku se podíváme na to, jak lépe porozumět lidem trpících úzkostmi a jak je efektivně podpořit.
Říká se, že strach má velké oči. Ale v situacích, na které se v následujícím článku zaměříme, má spíš strach velké zuby. Budeme se totiž věnovat strachu ze zvířat, která na ulicích našich měst a obcí potkáváme nejčastěji – strachu ze psů. Povíme si, čeho je třeba se skutečně bát, jak se chovat, abychom předešli nechtěným konfliktům a jak reagovat na strach našich dětí.
Dýchání je neoddělitelnou součástí našeho života. I přes to, že je s námi neustále, většina z nás by dokázala na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát si svůj dech v průběhu dne uvědomí. Přenesení naší pozornosti k této zautomatizované činnosti, nám může v mnoha situacích velmi pomoci. Je však důležité, naučit se v těchto chvílích pracovat se svým dechem správně. S tím, abychom si tuto dovednost osvojili, nám může pomoci (mimo jiné) i metoda kontrolovaného dýchání.
Asi mi dáte za pravdu, že často už od momentu, kdy žena otěhotní, se o své dítě začíná bát. Nejde o nic patologického, ale o běžné obavy ve smyslu: aby bylo zdravé, aby bylo spokojené a nedělo se mu nic zlého. Tento strach vychází z fyziologické potřeby své dítě chránit, aby přežilo. Někdy se ale rodiče potýkají s obavami, které omezují jejich běžné fungování a také velkou měrou ovlivňují zdravý vývoj dítěte.