Hynek je od ledna 2018 součástí realizačního týmu, který zajišťuje chod a financování Linky bezpečí. S týmem, který vede, se zaměřuje především na kontakt s individuálními dárci. Kromě toho zastřešuje také e-mailovou komunikaci a sociální sítě Linky.
Čtete-li tento článek, je to pro nás známka toho, že vás tématika dětí a činnost Linky bezpečí zajímá. Velice nás to těší a zároveň podporuje v tom co děláme a jak to děláme. Pojďme se spolu podívat na otázky, které slýcháme nejčastěji.
Linka bezpečí, největší a nejdéle fungující celostátní krizová linka pro děti a mladistvé do 26 let, se stala podruhé Neziskovkou roku.
Současná situace spojena s opatřeními proti šíření COVID-19 přináší nové okamžiky a klade větší nároky na každého z nás. Denně je Linka bezpečí připravena pomáhat vašim dětem. Podpořte své děti, aby využili Linku bezpečí. Pro rodiče nabízíme pomoc v podobě Rodičovské linky u které jsme dočasně upravili provozní dobu.
Blíží se konec prázdnin a to znamená začátek nového školního roku. Některé děti se těší na spolužáky, jiné, zejména na 1. stupni ZŠ na paní učitelku, pana učitele, krok k dospělosti. Pro některé děti je však toto období spojeno s obavami, ať už jde o strach z nového kolektivu, nedobré vztahy s některými učiteli či hrozbu v podobě zkušenosti se šikanou. Pojďme se na vstup do školního roku podívat optikou Linky bezpečí.
Na Lince bezpečí jsme si zcela vědomi vážnosti situace a obav našich dětí a jejich rodičů. Nabízíme základní body, jak vnitřně se situací naložit. Doporučujeme i sdílení letáku, děkujeme. Zároveň platí, že naše služby: dětská Linka bezpečí 116 111 a Rodičovská linka 606 021 021, jsou všem k dispozici.
Léto, prázdniny… kromě odpočinku čas i na nějaké to dobrodružství, trochu jiné než to „pandemické“. Třeba na letním táboře, u strejdy nebo u babičky. Bez tlaku školních povinností, rodičů nebo hromady kroužků. Možná jste ale už dospělý a na prázdniny u sebe budete mít nějaký čas i dítě, které takříkajíc není vaše. Jste babička, děda či teta, ale také sportovní trenér nebo vedoucí letního tábora. Těšíte se na společně strávený čas, vymýšlíte a plánujete aktivity… jenže ouha. Někdy hned, někdy až po pár dnech vidíte, že dítě jaksi není ve své kůži. Na chvíli se vám povede ho rozptýlit, ale jakmile je o samotě, vidíte, že pláče nebo se někde schoulilo do klubíčka a nechce s nikým mluvit. Může být také v kontaktu s ostatními naštvané a vyvolávat konflikty, nebo také plačtivé a přecitlivělé. Nechcete to nechat jen tak být, zároveň nechcete být moc dotěrní. Co teď?