Sexuální výchova nejsou jen fakta o těle. Jak mluvit s dětmi o sexu?

Sexuální výchova je téma, které prošlo za poslední dvě desetiletí prudkým vývojem a mohlo by se zdát, že v něm nic není tabu. Na Lince se však často setkáváme s hovory, ve kterých děti nemají tušení a stydí se zeptat, co jednotlivé pojmy znamenají a jaké že tajemství se za výrazy skrývá. Pro mnoho rodičů je stále velmi složité o sexualitě otevřeně a srozumitelně hovořit. Jde o intimní téma, které, zdá se, je velmi těžké se svými dětmi otvírat.

Cit, vztahy a stupeň vývoje

V odpovědích na dětské otázky se sexuální tématikou je potřeba pamatovat na to, že děti se neptají pouze na fakta o těle. Zajímají se také o citovou a vztahovou složku prožívání. To je také třeba mít na paměti v rozhovoru s dítětem. Zohledňovat, co v takových chvílích lidé zažívají a v jakých situacích a vztazích se odehrávají.

Někteří rodiče a dospělí se poctivě připravují na téma sexuality a načítají odborné knihy, aby byli připraveni, až se jejich děti zeptají. Pro samou erudovanost pak mohou zapomínat, že odpovědi je třeba přizpůsobovat momentálnímu stupni vývoje a zkušenostem dítěte. Na Lince se často doptáváme dětí, co už o daném tématu vědí. Jedním z důvodů je se dozvědět, jakou formou o tématu hovoří a jak se na dítě naladit, abychom předali adekvátní informace, které dítě přijme a porozumí jim. Vhodné je také děti podporovat v dotazování: „Co ještě tě zajímá, co bys chtěl/a vědět? Jak si to vysvětluješ?“ Vysvětlit nejasné představy a fantazie a současně ponechat prostor pro magické myšlení. Tím si leckdy děti odpovědí sami. Může to pro ně dostatečná odpověď přiměřenou jejich rozpoložení.

Skutečný význam otázek může být jiný, než se zdá

V takovém rozhovoru je potřeba být pravdivý a autentický. Zároveň také hledat smysl a skrytý význam otázek. Někdy může překvapit, na co se děti ve skutečnosti ptají. Místo sexu je může zajímat například to, zda si rodiče při sexu vzájemně neubližují nebo něco neskrývají. Někdy je zase potřeba je ujistit, že to, co se v rodičovské ložnici odehrává, je normální a vztah k dítěti ani mezi rodiči to nijak nemění. Ba naopak. Také je vhodné mluvit o intimitě a právu mít chvíle, kdy chce být člověk sám nebo jen se svým partnerem.

Obzvlášť u dětí předškolního věku nebo mladšího školního věku může toto téma rodiče zaskočit. Sexualita je ovšem kontinuální proces, který začíná narozením a nikdy nekončí. Naše sexualita se proměňuje neustále. Od dětství až po kmetský věk. U dětí jde o objevování tělesných pocitů a zrání sexuálního a emočního vývoje. Jde o normální průběh rozvoje dětí a je součástí formování pocitů ze sebe samého.

Nenapomínat

V situacích, jako je výše popsaná se sedmiletou Natálkou, je dobré vědět, že sebeuspokojování dětem nepřináší žádnou tělesnou ani duševní újmu. Není potřeba do toho nijak vstupovat. Potřeba hranic je však na místě i v takovéto situaci. Děti by měly vědět, že ne každá situace je vhodná pro uspokojování své potřeby a že je dobré pro podobné chvíle hledat intimnější místo i část dne. V žádném případě by však neměly mít pocit, že dělají něco špatného.

Při hrách mezi dětmi, například na doktora nebo při podobných hrách dotýkajících se sexuality a odhalování, musí mezi účastníky panovat rovnoprávnost a rovnocennost věková i genderová. Důležité je také, aby děti věděly, co je norma a co již ne. Jaká mají práva, co se jim dít nesmí.

Zákazy mohou vést k potlačování sexuálních pocitů, k pocitům viny nebo tajnůstkářství. Naopak citlivě poskytované rady s porozuměním mohou přispět k růstu zdravého pocitu ze svého těla i sebevědomí.