Potíže v rodině

Jak zvládnout rozvod nebo rozchod rodičů

Řešíš, jak to teď doma bude?

• Rodiče se hádají, nutí tě vybrat si jednoho z nich nebo vůbec nevíš, co bude dál? Nemusíš to řešit za ně. Řekni jim nebo napiš, jak ti je a co potřebuješ, třeba:

  „Nevím, co se bude dít.. prosím, vysvětlete mi to.“

  „Mám vás rád/a oba. Nechci si mezi vámi vybírat.“

  „Potřebuju vědět, co bude se mnou, ne kdo z vás za to může.“

  „Vadí mi, když se přede mnou hádáte nebo pomlouváte.“

• Nezůstávej na to sám/sama. Svěř se někomu blízkému nebo volej Linku bezpečí 116 111.

Rozchod rodičů není tvoje vina

Možná se rodiče často hádají, jeden z nich se odstěhoval nebo ti řekli, že už spolu nebudou. Můžeš cítit smutek, vztek, strach, úlevu nebo všechno najednou - patří to k tomu. Pomáhá o tom, co prožíváš, s někým mluvit.

Nemusíš je usmiřovat, rozhodovat jejich spory ani si vybírat, koho máš radši. Za jejich rozchod neneseš vinu. I když rodiče přestanou být partneři, pořád zůstávají tvými rodiči.

Další tipy

• Rozvod změní hodně věcí - nemusíš se s nimi vyrovnat najednou a zvládnout všechno bez chyb. Zvykání na nový způsob života může nějakou dobu trvat.
• Ptej se na to, co se tě týká - máš právo vědět, kde budeš bydlet, kdy budeš vídat druhého rodiče nebo jestli se změní tvoje škola.
• Při rozhodování o věcech, které se tě týkají, máš právo říct svůj názor. Dospělí mu mají věnovat pozornost.
• V průběhu rozvodu s tebou může mluvit sociální pracovnice, která by měla hájit tvoje zájmy. Mluv s ní otevřeně o tom, co si přeješ.
• Nezapomínej na věci, které tě těší, a věnuj se jim.
• Najdi si pro sebe podporu - může ti ji dát třeba někdo z rodiny, příbuzných, kamarádů, učitelů, vedoucí kroužku, trenér nebo školní psycholog. Nebo se ozvi k nám na Linku bezpečí , podpoříme tě.

Jak řešit útěk z domova

Chceš utéct právě teď?

• Na chvíli se zastav. Ne proto, že musíš doma všechno vydržet. Jde o to, ať z jedné nebezpečné situace nespadneš do jiné.
• Zavolej nebo napiš dospělému, kterému věříš (třeba někomu z rodiny, rodiči kamaráda, učiteli, trenérovi nebo školnímu psychologovi). Stačí říct: „Doma je to teď hodně špatné. Mám chuť utéct a potřebuju pomoc.“
• Jestli se doma bojíš, někdo ti tam vyhrožuje nebo ubližuje, jdi do bezpečí (pokoj, kamarád, sousedé, obchod nebo jiné místo, kde jsou další lidé). Zkontroluj si baterku v telefonu a vezmi si nabíječku, ať si můžeš zajistit další pomoc.
• Ozvi se na Linku bezpečí 116 111.
• Při bezprostředním ohrožení volej 158 nebo 112.

Když je doma těžko a útěk se zdá jako jediné řešení

Možná je to doma tak těžké, že odtamtud prostě chceš odejít. Rodiče se hádají, bojíš se jejich reakce, někdo ti ubližuje nebo máš pocit, že tě nikdo neposlouchá. Útěk může vypadat jako jediná cesta ven.

Je pochopitelné, že chceš uniknout z místa, kde je ti zle. Útěk ale často nevyřeší to, před čím utíkáš, a život venku může přinést další nebezpečí. Vyhledat pomoc znamená, že na další rozhodnutí a řešení nebudeš sám/sama.

Už jsi na útěku?

• Nebuď na opuštěném místě. Jdi tam, kde jsou další lidé – třeba v obchodě, knihovně, čekárně.
• Nezůstávej na ulici – jdi k příbuzným, známým, sousedům. Požádej je, aby ti pomohli situaci řešit přes sociální pracovnici a policii.
• Pokud není nikdo blízký, ke komu můžeš jít, využij zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP).
• Kontaktuj Linku bezpečí. Společně můžeme promyslet, jaký další krok bude pro tebe nejbezpečnější.

Vyhodili tě z domova?

• Ozvi se co nejdřív důvěryhodnému dospělému, Lince bezpečí nebo policii. Nemusíš sám/sama shánět místo, kde budeš spát, ani přijímat pomoc od cizích lidí.
• Řešení najdeš také u sociální pracovnice a v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP).

Další tipy

• Pojmenuj si důvod - kvůli čemu chceš utéct.
• Najdi dospělého, který ti to pomůže řešit.

  Vyber si někoho, kdo tě vyslechne a nebude tvoje trápení zlehčovat. Můžeš mu říct nebo napsat: „Doma už to nezvládám. Nechci utéct bez toho, aby někdo věděl, co se děje. Můžeme si promluvit?“

• Připrav si bezpečnostní plán - místo plánu na útěk si připrav plán pro chvíli, kdy bude doma znovu zle:
  komu zavoláš nebo napíšeš,
  kam se přesuneš, abys nebyl/a sám/sama,
  jak poznáš, že už je potřeba volat policii,
  jakou větu použiješ, když bude těžké vysvětlovat, co se děje.

  Bezpečnostní plán můžeš vytvořit společně s někým dospělým nebo s pracovníkem Linky bezpečí.

Když přemýšlíš o návratu domů z útěku

• Najdi spojence, který ti bude při návratu domů oporou (např. kamarád, příbuzní, druhý rodič).
• Promysli, jestli už rodiče mohli zjistit, že jsi na útěku. Možná ne a návrat je bezpečný.
• Zkus rodičům zavolat a domluvit se o návratu – někdy může pomoci vysvětlit jim, co k útěku vedlo.
• Pomoct s návratem může i sociální pracovník, policie, nebo to promyslíme společně na Lince bezpečí.

Domácí násilí říkáme tomu, když jeden z rodičů druhému vyhrožuje, napadá ho slovně nebo fyzicky, nebo ho jinak ohrožuje. Domácí násilí nemusí být jen mezi manžely nebo dospělými partnery, ale také mezi mladými, kteří spolu chodí, a dokonce i u lidí, kteří se už rozešli.

I když násilí není namířeno přímo na tebe, i tak se tě může silně dotýkat a zranit tě na duši i na těle. Rodiče se o tebe mají starat a zajistit ti bezpečí a klidné dětství. Pokud jeden druhého ohrožuje, ani ty se nemůžeš cítit dobře.

Co s tím

Násilí mezi rodiči právě probíhá:

• Najdi pro sebe bezpečné místo (někde doma, u někoho z blízkých, v okolí bydliště).
• Volej policii (158).
• Nesnaž se zachraňovat napadeného rodiče, aby se nestalo něco i tobě. Přivolej pomoc dospělých.
• Pokud je někdo zraněný, můžeš přivolat záchrannou službu (155).
• Zavolej na Linku bezpečí.

Mezi rodiči probíhá násilí, ale neděje se právě teď:

• Svěř se někomu dospělému, kterému důvěřuješ. Mluv o tom, co se děje a co prožíváš. Možná nechceš prozradit, co se doma děje. Je to pochopitelné, ale pokud se to nikdo další nedozví, domácí násilí samo nepřestane. Naopak se může ještě dál zhoršovat.
• Zajdi za sociální pracovnicí na městský či obecní úřad na oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Mohou vaší rodině doporučit i návštěvu různých odborníků, kteří by vám mohli pomoci situaci doma urovnat.
• Nabídni rodiči webové stránky Domácí násilí nebo Bílý kruh bezpečí.
• Zavolej na Linku bezpečí. Rodiče mohou volat na Rodičovskou linku.

Jak zvládnout, když je rodič opilý

Děje se to právě teď?

• Pokud jsou doma dospělí opilí a nepostarají se o tebe, ozvi se někomu blízkému. Můžeš říct:

  „Máma/táta je opilý/á a nemůže se o mě teď postarat. Potřebuju, aby někdo přijel.“

• Rodič je opilý a nereaguje? Nejde probudit, nedýchá normálně? Zavolej 155 nebo 112.
• Pokud je rodič v opilosti agresivní, vyhrožuje nebo ničí věci, nesnaž se ho uklidnit silou. Jdi na bezpečné místo a zavolej dospělému, kterému věříš. Pokud ti hrozí nebezpečí, volej 158 nebo 112.
• Jestli se opilý rodič chystá řídit, nesedej si s ním do auta. Nemusíš mu brát klíče ani se s ním přetahovat. Zavolej jinému dospělému nebo policii.

Za pití rodiče nemůžeš

Když rodič pije, může se chovat jinak než obvykle. Může být nepříjemný, agresivní, zmatený nebo úplně mimo. Možná se za něj stydíš a snažíš se, aby si v okolí nikdo ničeho nevšiml.

Není tvým úkolem rodiče kontrolovat, schovávat alkohol ani ho přimět, aby přestal. Problémy s alkoholem ovlivňují celou rodinu a řešit to mají rodiče. Nemusíš chránit tajemství, kvůli kterému se doma necítíš bezpečně. Říct někomu pravdu není zrada rodiče. Je v pořádku říct si o pomoc.

Další tipy

• Řekni, co prožíváš - mluv s rodiči o tom, co cítíš, a jak je to pro tebe náročné. Je důležité, aby to věděli. Může je to přimět závislost řešit.
• Řekni někomu, co se opravdu děje - vyber si dospělého, kterému věříš – třeba příbuzného, učitele, školní psycholožku, trenéra nebo rodiče kamaráda. Zkus být konkrétní:
  „Máma často pije a já se bojím chodit domů.“
  „Když táta pije, křičí na nás a někdy nemáme nikoho, kdo by se o nás postaral.“
• Připrav si plán - promysli si, komu zavoláš, kam můžeš odejít a co uděláš, když se opilý rodič začne chovat nebezpečně. Důležitá čísla můžeš mít uložená v telefonu. Plán sice neřeší pití rodiče, ale pomáhá tě chránit ve chvíli, kdy je doma zle.
• Vyhledej pomoc sociální pracovnice. Měla by hájit tvé zájmy. Může vaší rodině doporučit i návštěvu různých odborníků, kteří by vám mohli pomoci situaci doma urovnat.
• Nezapomínej na sebe - je v pořádku být na rodiče naštvaný/á a zároveň ho mít rád/a. Buď co nejvíc s lidmi a tam, kde se cítíš dobře (kamarádi, škola, sport nebo kroužek).
• Na to, co se děje doma, nemusíš být sám/sama. Ozvi se k nám na Linku bezpečí.

Jak zvládnout, když někdo blízký umře

Dozvěděl/a ses o úmrtí právě teď?

• Vyplač se, vytřes ruce a nohy, vydupej se, zakřič - dovol si prožít to, co cítíš, a uvolnit tak napětí.
• Zkus nezůstávat sám/sama. Buď s někým, vedle koho se cítíš bezpečně. Nemusíš hned mluvit ani odpovídat na všechny otázky.
• Zkus se soustředit jen na nejbližší chvíli. Napij se, sedni si, pomalu dýchej a řekni někomu, co právě potřebuješ. Můžeš říct třeba: „Prosím, zůstaň teď se mnou.“ nebo „Nechci o tom zatím mluvit, ale nechci být sám/sama.“
• Svěř se někomu blízkému nebo volej Linku bezpečí 116 111.

Neexistuje jeden správný způsob truchlení

Když zemře někdo blízký, můžeš cítit obrovský smutek, vztek, strach, prázdno nebo vůbec nic. Možná tomu nemůžeš uvěřit. Může se ti také na chvíli ulevit, třeba pokud byl člověk dlouho nemocný. Každý ztrátu prožívá jinak a pocity se mohou měnit ze dne na den.

Další tipy

• Dej svým pocitům čas a prostor

  Smutek může přicházet ve vlnách – třeba při narozeninách, o svátcích nebo když uvidíš něco, co ti toho člověka připomene.

  Nemusíš být „silný/á“ kvůli ostatním. Můžeš plakat, mluvit o zemřelém, ale také se smát a dělat věci, které tě baví. Neznamená to, že na zemřelého zapomeneš, ale může to být známka zdravého vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého.

• Najdi si vlastní způsob rozloučení

  Můžeš napsat dopis, vytvořit album, zapálit svíčku, poslouchat společnou písničku nebo jít na místo, které jste měli rádi. Rituály a možnost rozloučení mohou při truchlení pomáhat.

• Ptej se na to, čemu nerozumíš

  Máš právo dostat pravdivé a srozumitelné informace o tom, co se stalo. Pokud ti dospělí nic neříkají, můžeš jim zkusit říct: „Je pro mě horší nevědět, co se stalo. Řekneš mi to prosím tak, abych tomu rozuměl/a?“

• Pečuj o sebe

  Když ti není dobře, můžeš snadno zapomínat na své základní potřeby. Nezapomínej jíst, pít, odpočívat.

• Řekni si o další pomoc

  Promluv si s dospělým nebo psychologem, pokud dlouho skoro nespíš nebo nejíš, přestáváš chodit do školy a mezi lidi nebo tě zaplavují myšlenky na vlastní smrt. Zasloužíš si pomoc.

  Obrátit se můžeš na poradnu Vigvam, pomáhají projít truchlením. Podporu najdeš i u nás na Lince bezpečí.

Jak zvládnout reakci rodičů

Bojíš se něčeho nepříjemného?

• Zkus si nejdřív připravit, co chceš říct a co od rodičů potřebuješ.
• Pokud čekáš, že by tě rodič mohl uhodit, vyhodit z domova nebo jinak ohrozit, nemluv s ním o samotě. Svěř se jinému dospělému (třeba příbuznému, učiteli, školní psycholožce nebo trenérovi) a domluvte se, že bude při rozhovoru s tebou nebo ti pomůže najít jiné bezpečné řešení.
• Pokud ti hrozí nebezpečí, odejdi na bezpečné místo a volej 158 nebo 112.
• Nezůstávej na to sám/sama. Ozvi se k nám na Linku bezpečí.

Vyber vhodný čas a začni jednou větou

Možná potřebuješ rodičům říct o špatné známce, průšvihu, vztahu, těhotenství nebo něčem, co se ti stalo. Bojíš se, že budou křičet, budou zklamaní, potrestají tě nebo ti neuvěří. Strach je pochopitelný.

Vyber chvíli, kdy rodič není ve spěchu, naštvaný nebo pod vlivem alkoholu. Delší odkládání může na chvíli ulevit, ale strach často dál roste. Může pomoct říct pravdu a navrhnout plán, co chceš udělat dál.

Nemusíš říct celý příběh najednou. Můžeš začít například:

„Potřebuju ti říct něco důležitého. Mám strach, jak zareaguješ.“

„Udělal/a jsem chybu a potřebuju pomoct ji vyřešit.“

„Prosím, nejdřív mě vyslechni a potom se ptej.“

Když se ti mluví těžko, můžeš napsat zprávu nebo dopis.

Další tipy

• Před rozhovorem si zkus ujasnit tři věci:
  Co se stalo: např. „Propadla jsem z testu.“
  Co už děláš: „Domluvila jsem si opravu.“
  Co potřebuješ: „Potřebuju pomoct s učením, ne křik.“

  Když rodiče uvidí, že se snažíš situaci řešit, může pro ně být snazší tě vyslechnout.

• Měj plán B

  Domluv si člověka, kterému můžeš po rozhovoru zavolat. Sdílení pomáhá.

  Pokud rodič začne křičet, můžeš říct: „Chci to s tebou vyřešit, ale ne, když na mě křičíš.“

  Když rodiče tvoje trápení neberou vážně, obrať se na někoho dalšího.

• Rozlišuj mezi nepříjemnou a nebezpečnou reakcí

  Rodič může být naštvaný nebo zklamaný. To může být nepříjemné, ale dá se o tom později mluvit.

  Urážení, ponižování, vyhrožování nebo fyzické tresty v pořádku nejsou. Pokud se jich bojíš, zapoj do situace dalšího dospělého.

• U vážných věcí nečekej příliš dlouho

  Pokud ti někdo ubližuje, vydírá tě, jsi těhotná, máš zdravotní potíže nebo přemýšlíš o tom, že si ublížíš, je důležité zapojit bezpečného dospělého co nejdřív. Nemusí to být hned rodič. Můžeš nejdřív probrat další krok s někým, komu věříš, nebo s Linkou bezpečí. Můžeme tě podpořit a pomoct se na reakci rodičů nachystat.

Po rozvodu či rozchodu rodičů se často stává, že máma nebo táta nechtějí zůstat bez partnera. Je přirozené, že chtějí znovu zažít lásku, mít s kým trávit volný čas, a také dobu až děti vyrostou. Bývá snazší ve dvou se postarat o domácnost, o děti. Někdy rodiče s novým partnerem založí novou rodinu. Může se stát, že takhle získáš i nové sourozence. Sžívání s novými členy rodiny může být složité pro všechny. Spojení dvou, do té doby cizích rodin, dohromady může přinášet řadu problémů.

Co s tím

• Pokud je pro tebe složité zvyknout si na novou rodinu, mluv o tom, co prožíváš s rodiči, nebo jinými blízkými lidmi.
• Nevyčítej rodiči, že chce mít partnera, ale řekni mu, jak se máš doma ty a co potřebuješ třeba jinak.
• Zkoušejte hledat kompromisy.
• Někdy nezbývá než si zvyknout, ale je užitečné zaměřit se na různé zdroje pomoci – být víc s kamarády, jezdit k druhému rodiči, k příbuzným, věnovat se svým zálibám.
• Když se soužití nedaří, vyhledejte s rodiči pomoc psychologa – třeba v rodinné poradně. Kontakt na ni najdete na internetu pod centrem sociálních služeb nejbližšího velkého města.
• Obrať se k nám, na Linku bezpečí, pokud chceš mluvit s někým nezaujatým.

Jak zvládnout pobyt v dětském domově nebo jiném zařízení (v ústavní výchově)

Jsi tam nový/á a nevíš, co bude?

Nemusíš pochopit všechno najednou. Zkus najít vychovatele, sociální pracovnici nebo jiného pracovníka, se kterým se cítíš nejbezpečněji. Můžeš se zeptat:

„Co se bude dít dnes a v příštích dnech?“

„Komu můžu zavolat?“

„Kdo mi vysvětlí, proč jsem tady a co bude dál?“

Někdo ti v zařízení ubližuje?

Není v pořádku, pokud tě někdo bije, ponižuje, sexuálně obtěžuje, šikanuje nebo ti vyhrožuje.

• Řekni to dospělému, kterému důvěřuješ (vychovateli, sociálnímu pracovníkovi OSPOD, učiteli, rodičům, příbuzným).
• V bezprostředním ohrožení volej 158 nebo 112.
• Máš chuť utéct? Zavolej před odchodem člověku, kterému věříš, nebo na Linku bezpečí 116 111. Útěk může přinést další nebezpečí a často nevyřeší důvod, proč je ti v zařízení zle.

To, že žiješ v zařízení, neznamená, že jsi špatný/á

Možná žiješ v dětském domově nebo jiném zařízení (diagnostický ústav, výchovný ústav), případně se tam máš brzy přestěhovat. Můžeš cítit strach, vztek, smutek nebo zmatek.

Máš nárok vědět, jak dlouho by měl pobyt trvat, co se řeší v tvé rodině a co se musí stát, abys mohl/a odejít nebo se vrátit domů.

Máš právo vyjádřit svůj názor. Nemusí to znamenat, že dospělí rozhodnou přesně podle něj, ale měli by tě vyslechnout a vysvětlit ti další postup. Můžeš si svoje otázky nebo přání nejdřív napsat.

Další tipy

• Zjisti, kdo je „tvůj člověk“

  Může to být vychovatel, psycholog, učitel, sociální pracovnice nebo někdo z rodiny. Důležité je mít alespoň jednoho člověka, za kterým můžeš přijít, když se něco děje.

• Zůstaň ve spojení s blízkými

  Dítě v ústavní výchově má obecně právo být v kontaktu s blízkými prostřednictvím návštěv, telefonátů nebo zpráv. Kontakt může být omezen, pokud by nebyl bezpečný nebo o tom rozhodl soud či jiný oprávněný orgán. Ptej se, jaká pravidla platí pro tebe.

• Dělej, co tě baví

  Pokud máš prostor, věnuj se svým koníčkům, najdi si zdroje podpory (čtení, malování, sport, hudba).

• Když tě nikdo neposlouchá

  Můžeš se obrátit na dětského ombudsmana. Ten může řešit i stížnosti dětí na zacházení v dětských domovech a dalších zařízeních.

Jak to zvládnout, když nemáte dost peněz

Chybí ti základní věci?

• Pokud doma nemáš jídlo, léky, teplo, kde spát, řekni to co nejdřív dospělému, kterému věříš. Může to být někdo z rodiny, učitel, školní psycholožka, lékař nebo sociální pracovnice. Zkus říct třeba:

  „Doma teď nemáme dost jídla a nevím, co máme dělat.“

  „Hrozí, že nebudeme mít kde bydlet. Potřebuji, aby nám někdo pomohl.“

• Nezůstávej na to sám/sama. Ozvi se na Linku bezpečí 116 111, rádi to s tebou probereme.

Finanční problémy rodiny nejsou tvoje vina ani tvoje odpovědnost

Když doma chybí peníze, můžeš mít strach, jestli bude na jídlo, bydlení nebo školní věci. Možná se stydíš před spolužáky, vynecháváš výlety nebo posloucháš rodiče, jak se kvůli penězům hádají. Nemusíš to zachraňovat, odpovědnost je na rodičích.

Další tipy

• Pozor na rychlá a nebezpečná řešení - není tvým úkolem získávat peníze krádeží, hazardem, prodejem intimních fotek nebo prací, která je nebezpečná. Pokud tě do něčeho takového někdo tlačí, řekni to důvěryhodnému dospělému. Pomáhat rodině drobnými úkoly je něco jiného než řešit nedostatek peněz a případné dluhy.
• Řekni, co potřebuješ ty - možná nepotřebuješ znát všechny podrobnosti o financích tvojí rodiny. Potřebuješ ale vědět, zda budeš mít jídlo, kde spát a jestli můžeš dál chodit do školy nebo na kroužek. Můžeš říct:
  „Vím, že je to těžké, ale potřebuji vědět, co se změní pro mě.“
  „Mám strach, když vás slyším mluvit o tom, že přijdeme o bydlení.“
• Zůstaň v kontaktu s tím, co tě baví - nepřestávej chodit mezi kamarády nebo dělat věci, které ti dělají radost, jen proto, že se stydíš. Můžeš kamarádovi říct jen tolik, kolik chceš:
  „Teď u nás doma nejsou peníze navíc, takže potřebuji vymyslet něco, co nic nestojí.“
• Dej vědět ve škole - promluv si s učitelem nebo školním psychologem. Když škola ví, co se děje, může s vámi hledat možnosti, jak situaci řešit (třeba příspěvky na obědy nebo na školní akce).
• Poraď rodičům - rodiče se mohou zeptat na Úřadu práce ČR, jestli mají nárok na nějaké sociální dávky, mohou se poradit v občanské poradně nebo na Rodičovské lince.

Sociální pracovnice chrání zájmy a práva dětí do 18 let. Jejím úkolem je pomáhat dětem, kterým se doma z různých důvodů nedaří dobře (např. když dětem doma někdo ubližuje, při rozvodu rodičů, když se s rodiči nejde na něčem důležitém domluvit).

Více o sociální pracovnici

Požádat ji o pomoc můžeš sám/sama i bez vědomí rodičů. Můžeš jí napsat e-mail, zavolat jí nebo za ní rovnou zajít. (Nejlépe v pondělí a ve středu mezi 9.-17. hodinou, to jsou úřední dny, tak by tam měla být. Ostatní dny může být v jiných rodinách nebo někde u soudu, tak ji nemusíš zastihnout.)

Najdeš ji na městském nebo obecním úřadě podle místa tvého trvalého bydliště. Hledej pod sociálním odborem oddělení sociálně právní ochrany (OSPOD).

Sociální pracovnice si s tebou popovídá o tom, co prožíváš, co tě trápí. Pak si promluví i s tvými rodiči, (někdy třeba i s učiteli, doktorem, sousedy, aby zjistila z různých stran, jak se máš), a pak se bude snažit navrhnout nejvhodnější řešení tvé situace.