Potíže v rodině

Jak zvládnout rozvod nebo rozchod rodičů

Řešíš, jak to teď doma bude?

• Rodiče se hádají, nutí tě vybrat si jednoho z nich nebo vůbec nevíš, co bude dál? Nemusíš to řešit za ně. Řekni jim nebo napiš, jak ti je a co potřebuješ, třeba:

  „Nevím, co se bude dít.. prosím, vysvětlete mi to.“

  „Mám vás rád/a oba. Nechci si mezi vámi vybírat.“

  „Potřebuju vědět, co bude se mnou, ne kdo z vás za to může.“

  „Vadí mi, když se přede mnou hádáte nebo pomlouváte.“

• Nezůstávej na to sám/sama. Svěř se někomu blízkému nebo volej Linku bezpečí 116 111.

Rozchod rodičů není tvoje vina

Možná se rodiče často hádají, jeden z nich se odstěhoval nebo ti řekli, že už spolu nebudou. Můžeš cítit smutek, vztek, strach, úlevu nebo všechno najednou - patří to k tomu. Pomáhá o tom, co prožíváš, s někým mluvit.

Nemusíš je usmiřovat, rozhodovat jejich spory ani si vybírat, koho máš radši. Za jejich rozchod neneseš vinu. I když rodiče přestanou být partneři, pořád zůstávají tvými rodiči.

Další tipy

• Rozvod změní hodně věcí - nemusíš se s nimi vyrovnat najednou a zvládnout všechno bez chyb. Zvykání na nový způsob života může nějakou dobu trvat.
• Ptej se na to, co se tě týká - máš právo vědět, kde budeš bydlet, kdy budeš vídat druhého rodiče nebo jestli se změní tvoje škola.
• Při rozhodování o věcech, které se tě týkají, máš právo říct svůj názor. Dospělí mu mají věnovat pozornost.
• V průběhu rozvodu s tebou může mluvit sociální pracovnice, která by měla hájit tvoje zájmy. Mluv s ní otevřeně o tom, co si přeješ.
• Nezapomínej na věci, které tě těší, a věnuj se jim.
• Najdi si pro sebe podporu - může ti ji dát třeba někdo z rodiny, příbuzných, kamarádů, učitelů, vedoucí kroužku, trenér nebo školní psycholog. Nebo se ozvi k nám na Linku bezpečí , podpoříme tě.

Jak řešit útěk z domova

Chceš utéct právě teď?

• Na chvíli se zastav. Ne proto, že musíš doma všechno vydržet. Jde o to, ať z jedné nebezpečné situace nespadneš do jiné.
• Zavolej nebo napiš dospělému, kterému věříš (třeba někomu z rodiny, rodiči kamaráda, učiteli, trenérovi nebo školnímu psychologovi). Stačí říct: „Doma je to teď hodně špatné. Mám chuť utéct a potřebuju pomoc.“
• Jestli se doma bojíš, někdo ti tam vyhrožuje nebo ubližuje, jdi do bezpečí (pokoj, kamarád, sousedé, obchod nebo jiné místo, kde jsou další lidé). Zkontroluj si baterku v telefonu a vezmi si nabíječku, ať si můžeš zajistit další pomoc.
• Ozvi se na Linku bezpečí 116 111.
• Při bezprostředním ohrožení volej 158 nebo 112.

Když je doma těžko a útěk se zdá jako jediné řešení

Možná je to doma tak těžké, že odtamtud prostě chceš odejít. Rodiče se hádají, bojíš se jejich reakce, někdo ti ubližuje nebo máš pocit, že tě nikdo neposlouchá. Útěk může vypadat jako jediná cesta ven.

Je pochopitelné, že chceš uniknout z místa, kde je ti zle. Útěk ale často nevyřeší to, před čím utíkáš, a život venku může přinést další nebezpečí. Vyhledat pomoc znamená, že na další rozhodnutí a řešení nebudeš sám/sama.

Už jsi na útěku?

• Nebuď na opuštěném místě. Jdi tam, kde jsou další lidé – třeba v obchodě, knihovně, čekárně.
• Nezůstávej na ulici – jdi k příbuzným, známým, sousedům. Požádej je, aby ti pomohli situaci řešit přes sociální pracovnici a policii.
• Pokud není nikdo blízký, ke komu můžeš jít, využij zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP).
• Kontaktuj Linku bezpečí. Společně můžeme promyslet, jaký další krok bude pro tebe nejbezpečnější.

Vyhodili tě z domova?

• Ozvi se co nejdřív důvěryhodnému dospělému, Lince bezpečí nebo policii. Nemusíš sám/sama shánět místo, kde budeš spát, ani přijímat pomoc od cizích lidí.
• Řešení najdeš také u sociální pracovnice a v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP).

Další tipy

• Pojmenuj si důvod - kvůli čemu chceš utéct.
• Najdi dospělého, který ti to pomůže řešit.

  Vyber si někoho, kdo tě vyslechne a nebude tvoje trápení zlehčovat. Můžeš mu říct nebo napsat: „Doma už to nezvládám. Nechci utéct bez toho, aby někdo věděl, co se děje. Můžeme si promluvit?“

• Připrav si bezpečnostní plán - místo plánu na útěk si připrav plán pro chvíli, kdy bude doma znovu zle:
  komu zavoláš nebo napíšeš,
  kam se přesuneš, abys nebyl/a sám/sama,
  jak poznáš, že už je potřeba volat policii,
  jakou větu použiješ, když bude těžké vysvětlovat, co se děje.

  Bezpečnostní plán můžeš vytvořit společně s někým dospělým nebo s pracovníkem Linky bezpečí.

Když přemýšlíš o návratu domů z útěku

• Najdi spojence, který ti bude při návratu domů oporou (např. kamarád, příbuzní, druhý rodič).
• Promysli, jestli už rodiče mohli zjistit, že jsi na útěku. Možná ne a návrat je bezpečný.
• Zkus rodičům zavolat a domluvit se o návratu – někdy může pomoci vysvětlit jim, co k útěku vedlo.
• Pomoct s návratem může i sociální pracovník, policie, nebo to promyslíme společně na Lince bezpečí.

Jak řešit domácí násilí

Děje se to právě teď?

• Pokud máš strach, že doma někdo někomu ublíží, najdi si bezpečné místo (někde doma, u někoho ze známých, sousedů, v okolí bydliště).
• Nesnaž se násilného člověka zastavit. Tvoje bezpečí je nejdůležitější.
• Při napadení nebo hrozícím nebezpečí volej 158 nebo 112. Řekni, kde jsi a co se právě děje. Policii můžeš zavolat, i když si nejsi jistý/á, jak moc je situace vážná.
• Pokud je někdo zraněný, můžeš přivolat záchrannou službu 155.
• Zavolej na Linku bezpečí 116 111. Společně promyslíme, co udělat jako další bezpečný krok.

Domácí násilí může být bití, vyhrožování, ponižování, ničení věcí, zastrašování nebo přehnané kontrolování. Může se dít mezi dospělými, ale i mladými lidmi, kteří spolu chodí. I když třeba nikdo neubližuje přímo tobě, násilí doma se tě týká a máš právo na pomoc.

Když se děje násilí, není to tvoje vina. A není tvým úkolem ho zastavit nebo rodinu zachránit. Za násilí a důsledky odpovídá ten, kdo násilně jedná. Říct si o pomoc znamená chránit sebe i ostatní, ne zrazovat rodinu.

Další tipy

• Připrav si bezpečnostní plán

  Plán ti pomůže ve chvíli, kdy začne být doma znovu nebezpečno. Promysli ho nejlépe s dospělým, kterému věříš. Může obsahovat:

  komu zavoláš nebo napíšeš,
  kam se můžeš bezpečně přesunout,
  domluvené slovo, kterým dáš najevo, že potřebuješ pomoc,
  důležitá čísla uložená v telefonu nebo napsaná na papíře.

  Plán neznamená, že musíš situaci zvládnout sám/sama. Pomůže ti s tím, co udělat, než dorazí pomoc.

• Bojíš se, že se bude násilí doma opakovat?

  Řekni o tom dospělému, kterému věříš. Třeba učitelce, školní psycholožce, trenérovi, své doktorce nebo někomu z rodiny. Zkus popsat konkrétně, co se doma děje:

  „Když se rodiče hádají, táta mámu bije a já se bojím, že jí vážně ublíží.“
  „Doma se vyhrožuje, ničí se věci a bojím se tam vracet.“

  Nemusíš znát správná slova. Stačí říct pravdu tak, jak ji zažíváš. Nemusíš mít důkazy - kvůli fotografii nebo nahrávce se nikdy nevystavuj nebezpečí.

• Mysli také na sebe

  Jestli doma zažíváš násilí, můžeš být pořád ve střehu, špatně spát, hůř se soustředit nebo mít strach vrátit se domů. Můžeš mít vztek na násilného člověka a zároveň ho mít rád/a.

  Nebuď na to sám/sama. Možností pomoci je více: pomůžeme ti na Lince bezpečí, v centru Locika, u sociální pracovnice z oddělení sociálně-právní ochrany dětí.

  Nabídni rodiči webové stránky Domácí násilí nebo Bílý kruh bezpečí. Řekni mu o Intervenčním centru. (Seznam najde zde Registr poskytovatelů sociálních služeb | MPSV, když zadá druh sociální služby Intervenční centra.) Je na tvém rodiči, aby situaci řešil.

Jak zvládnout, když je rodič opilý

Děje se to právě teď?

• Pokud jsou doma dospělí opilí a nepostarají se o tebe, ozvi se někomu blízkému. Můžeš říct:

  „Máma/táta je opilý/á a nemůže se o mě teď postarat. Potřebuju, aby někdo přijel.“

• Rodič je opilý a nereaguje? Nejde probudit, nedýchá normálně? Zavolej 155 nebo 112.
• Pokud je rodič v opilosti agresivní, vyhrožuje nebo ničí věci, nesnaž se ho uklidnit silou. Jdi na bezpečné místo a zavolej dospělému, kterému věříš. Pokud ti hrozí nebezpečí, volej 158 nebo 112.
• Jestli se opilý rodič chystá řídit, nesedej si s ním do auta. Nemusíš mu brát klíče ani se s ním přetahovat. Zavolej jinému dospělému nebo policii.

Za pití rodiče nemůžeš

Když rodič pije, může se chovat jinak než obvykle. Může být nepříjemný, agresivní, zmatený nebo úplně mimo. Možná se za něj stydíš a snažíš se, aby si v okolí nikdo ničeho nevšiml.

Není tvým úkolem rodiče kontrolovat, schovávat alkohol ani ho přimět, aby přestal. Problémy s alkoholem ovlivňují celou rodinu a řešit to mají rodiče. Nemusíš chránit tajemství, kvůli kterému se doma necítíš bezpečně. Říct někomu pravdu není zrada rodiče. Je v pořádku říct si o pomoc.

Další tipy

• Řekni, co prožíváš - mluv s rodiči o tom, co cítíš, a jak je to pro tebe náročné. Je důležité, aby to věděli. Může je to přimět závislost řešit.
• Řekni někomu, co se opravdu děje - vyber si dospělého, kterému věříš – třeba příbuzného, učitele, školní psycholožku, trenéra nebo rodiče kamaráda. Zkus být konkrétní:
  „Máma často pije a já se bojím chodit domů.“
  „Když táta pije, křičí na nás a někdy nemáme nikoho, kdo by se o nás postaral.“
• Připrav si plán - promysli si, komu zavoláš, kam můžeš odejít a co uděláš, když se opilý rodič začne chovat nebezpečně. Důležitá čísla můžeš mít uložená v telefonu. Plán sice neřeší pití rodiče, ale pomáhá tě chránit ve chvíli, kdy je doma zle.
• Vyhledej pomoc sociální pracovnice. Měla by hájit tvé zájmy. Může vaší rodině doporučit i návštěvu různých odborníků, kteří by vám mohli pomoci situaci doma urovnat.
• Nezapomínej na sebe - je v pořádku být na rodiče naštvaný/á a zároveň ho mít rád/a. Buď co nejvíc s lidmi a tam, kde se cítíš dobře (kamarádi, škola, sport nebo kroužek).
• Na to, co se děje doma, nemusíš být sám/sama. Ozvi se k nám na Linku bezpečí.

Jak zvládnout, když někdo blízký umře

Dozvěděl/a ses o úmrtí právě teď?

• Vyplač se, vytřes ruce a nohy, vydupej se, zakřič - dovol si prožít to, co cítíš, a uvolnit tak napětí.
• Zkus nezůstávat sám/sama. Buď s někým, vedle koho se cítíš bezpečně. Nemusíš hned mluvit ani odpovídat na všechny otázky.
• Zkus se soustředit jen na nejbližší chvíli. Napij se, sedni si, pomalu dýchej a řekni někomu, co právě potřebuješ. Můžeš říct třeba: „Prosím, zůstaň teď se mnou.“ nebo „Nechci o tom zatím mluvit, ale nechci být sám/sama.“
• Svěř se někomu blízkému nebo volej Linku bezpečí 116 111.

Neexistuje jeden správný způsob truchlení

Když zemře někdo blízký, můžeš cítit obrovský smutek, vztek, strach, prázdno nebo vůbec nic. Možná tomu nemůžeš uvěřit. Může se ti také na chvíli ulevit, třeba pokud byl člověk dlouho nemocný. Každý ztrátu prožívá jinak a pocity se mohou měnit ze dne na den.

Další tipy

• Dej svým pocitům čas a prostor

  Smutek může přicházet ve vlnách – třeba při narozeninách, o svátcích nebo když uvidíš něco, co ti toho člověka připomene.

  Nemusíš být „silný/á“ kvůli ostatním. Můžeš plakat, mluvit o zemřelém, ale také se smát a dělat věci, které tě baví. Neznamená to, že na zemřelého zapomeneš, ale může to být známka zdravého vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého.

• Najdi si vlastní způsob rozloučení

  Můžeš napsat dopis, vytvořit album, zapálit svíčku, poslouchat společnou písničku nebo jít na místo, které jste měli rádi. Rituály a možnost rozloučení mohou při truchlení pomáhat.

• Ptej se na to, čemu nerozumíš

  Máš právo dostat pravdivé a srozumitelné informace o tom, co se stalo. Pokud ti dospělí nic neříkají, můžeš jim zkusit říct: „Je pro mě horší nevědět, co se stalo. Řekneš mi to prosím tak, abych tomu rozuměl/a?“

• Pečuj o sebe

  Když ti není dobře, můžeš snadno zapomínat na své základní potřeby. Nezapomínej jíst, pít, odpočívat.

• Řekni si o další pomoc

  Promluv si s dospělým nebo psychologem, pokud dlouho skoro nespíš nebo nejíš, přestáváš chodit do školy a mezi lidi nebo tě zaplavují myšlenky na vlastní smrt. Zasloužíš si pomoc.

  Obrátit se můžeš na poradnu Vigvam, pomáhají projít truchlením. Podporu najdeš i u nás na Lince bezpečí.

Jak zvládnout reakci rodičů

Bojíš se něčeho nepříjemného?

• Zkus si nejdřív připravit, co chceš říct a co od rodičů potřebuješ.
• Pokud čekáš, že by tě rodič mohl uhodit, vyhodit z domova nebo jinak ohrozit, nemluv s ním o samotě. Svěř se jinému dospělému (třeba příbuznému, učiteli, školní psycholožce nebo trenérovi) a domluvte se, že bude při rozhovoru s tebou nebo ti pomůže najít jiné bezpečné řešení.
• Pokud ti hrozí nebezpečí, odejdi na bezpečné místo a volej 158 nebo 112.
• Nezůstávej na to sám/sama. Ozvi se k nám na Linku bezpečí.

Vyber vhodný čas a začni jednou větou

Možná potřebuješ rodičům říct o špatné známce, průšvihu, vztahu, těhotenství nebo něčem, co se ti stalo. Bojíš se, že budou křičet, budou zklamaní, potrestají tě nebo ti neuvěří. Strach je pochopitelný.

Vyber chvíli, kdy rodič není ve spěchu, naštvaný nebo pod vlivem alkoholu. Delší odkládání může na chvíli ulevit, ale strach často dál roste. Může pomoct říct pravdu a navrhnout plán, co chceš udělat dál.

Nemusíš říct celý příběh najednou. Můžeš začít například:

„Potřebuju ti říct něco důležitého. Mám strach, jak zareaguješ.“

„Udělal/a jsem chybu a potřebuju pomoct ji vyřešit.“

„Prosím, nejdřív mě vyslechni a potom se ptej.“

Když se ti mluví těžko, můžeš napsat zprávu nebo dopis.

Další tipy

• Před rozhovorem si zkus ujasnit tři věci:
  Co se stalo: např. „Propadla jsem z testu.“
  Co už děláš: „Domluvila jsem si opravu.“
  Co potřebuješ: „Potřebuju pomoct s učením, ne křik.“

  Když rodiče uvidí, že se snažíš situaci řešit, může pro ně být snazší tě vyslechnout.

• Měj plán B

  Domluv si člověka, kterému můžeš po rozhovoru zavolat. Sdílení pomáhá.

  Pokud rodič začne křičet, můžeš říct: „Chci to s tebou vyřešit, ale ne, když na mě křičíš.“

  Když rodiče tvoje trápení neberou vážně, obrať se na někoho dalšího.

• Rozlišuj mezi nepříjemnou a nebezpečnou reakcí

  Rodič může být naštvaný nebo zklamaný. To může být nepříjemné, ale dá se o tom později mluvit.

  Urážení, ponižování, vyhrožování nebo fyzické tresty v pořádku nejsou. Pokud se jich bojíš, zapoj do situace dalšího dospělého.

• U vážných věcí nečekej příliš dlouho

  Pokud ti někdo ubližuje, vydírá tě, jsi těhotná, máš zdravotní potíže nebo přemýšlíš o tom, že si ublížíš, je důležité zapojit bezpečného dospělého co nejdřív. Nemusí to být hned rodič. Můžeš nejdřív probrat další krok s někým, komu věříš, nebo s Linkou bezpečí. Můžeme tě podpořit a pomoct se na reakci rodičů nachystat.

Nový partner rodiče: Jak to zvládnout

Necítíš se bezpečně?

Je rozdíl mezi tím, že ti někdo není příjemný, a tím, že překračuje tvoje hranice. Není v pořádku, když tě nový partner rodiče ponižuje, vyhrožuje ti, nepřiměřeně tě kontroluje nebo se tě dotýká způsobem, který ti vadí.

• Zkus odejít na bezpečné místo a řekni o tom dospělému, kterému věříš. Nemusí to být rodič, který s tímto člověkem žije. Můžeš se obrátit na druhého rodiče, někoho z rodiny, učitele nebo školní psycholožku.
• Můžeš říct třeba: „Necítím se s ním/ní bezpečně a potřebuji, abys mě vyslechl/a.“
• Pokud ti někdo ubližuje právě teď nebo se bojíš, že k tomu dojde, volej 158 nebo 112. Obrátit se můžeš také na Linku bezpečí na čísle 116 111.

S novým partnerem rodiče si nemusíš rozumět hned

Když si máma nebo táta najdou nového partnera, může se toho doma hodně změnit. Možná se bojíš, že na tebe rodič nebude mít čas, nový člověk ti není sympatický nebo máš pocit, že musíš předstírat, že jste hned jedna rodina.

Další tipy

• Domluvte se, kdo o čem rozhoduje, jaké máš doma soukromí a kdy budeš mít čas jen se svým rodičem.
• Když nezbývá než si zvyknout, zaměř se na to, co ti dělá radost - buď víc s kamarády, jezdi k druhému rodiči, k příbuzným, věnuj se svým koníčkům.
• Řekni, co ti konkrétně vadí - nevyčítej rodiči, že chce mít partnera, ale řekni mu, jak se máš doma ty a co potřebuješ třeba jinak. Místo „Nesnáším ho.“ může být užitečnější popsat určitou situaci:
  „Vadí mi, když mi chodí do pokoje bez zaklepání.“
  „Chybí mi čas, kdy jsme spolu jen my dva.“
  „Nechci, aby mě vychovával/a, dokud se skoro neznáme.“

  Rodič pak může lépe pochopit, co potřebuješ změnit.

• Využij pomoc

  Když se soužití nedaří, promluv si s příbuznými nebo s někým ve škole.

  Vyhledejte s rodiči pomoc psychologa – třeba v rodinné poradně.

  Poradit se můžete i u nás - ty na Lince bezpečí, rodiče na Rodičovské lince.

Jak zvládnout pobyt v dětském domově nebo jiném zařízení (v ústavní výchově)

Jsi tam nový/á a nevíš, co bude?

Nemusíš pochopit všechno najednou. Zkus najít vychovatele, sociální pracovnici nebo jiného pracovníka, se kterým se cítíš nejbezpečněji. Můžeš se zeptat:

„Co se bude dít dnes a v příštích dnech?“

„Komu můžu zavolat?“

„Kdo mi vysvětlí, proč jsem tady a co bude dál?“

Někdo ti v zařízení ubližuje?

Není v pořádku, pokud tě někdo bije, ponižuje, sexuálně obtěžuje, šikanuje nebo ti vyhrožuje.

• Řekni to dospělému, kterému důvěřuješ (vychovateli, sociálnímu pracovníkovi OSPOD, učiteli, rodičům, příbuzným).
• V bezprostředním ohrožení volej 158 nebo 112.
• Máš chuť utéct? Zavolej před odchodem člověku, kterému věříš, nebo na Linku bezpečí 116 111. Útěk může přinést další nebezpečí a často nevyřeší důvod, proč je ti v zařízení zle.

To, že žiješ v zařízení, neznamená, že jsi špatný/á

Možná žiješ v dětském domově nebo jiném zařízení (diagnostický ústav, výchovný ústav), případně se tam máš brzy přestěhovat. Můžeš cítit strach, vztek, smutek nebo zmatek.

Máš nárok vědět, jak dlouho by měl pobyt trvat, co se řeší v tvé rodině a co se musí stát, abys mohl/a odejít nebo se vrátit domů.

Máš právo vyjádřit svůj názor. Nemusí to znamenat, že dospělí rozhodnou přesně podle něj, ale měli by tě vyslechnout a vysvětlit ti další postup. Můžeš si svoje otázky nebo přání nejdřív napsat.

Další tipy

• Zjisti, kdo je „tvůj člověk“

  Může to být vychovatel, psycholog, učitel, sociální pracovnice nebo někdo z rodiny. Důležité je mít alespoň jednoho člověka, za kterým můžeš přijít, když se něco děje.

• Zůstaň ve spojení s blízkými

  Dítě v ústavní výchově má obecně právo být v kontaktu s blízkými prostřednictvím návštěv, telefonátů nebo zpráv. Kontakt může být omezen, pokud by nebyl bezpečný nebo o tom rozhodl soud či jiný oprávněný orgán. Ptej se, jaká pravidla platí pro tebe.

• Dělej, co tě baví

  Pokud máš prostor, věnuj se svým koníčkům, najdi si zdroje podpory (čtení, malování, sport, hudba).

• Když tě nikdo neposlouchá

  Můžeš se obrátit na dětského ombudsmana. Ten může řešit i stížnosti dětí na zacházení v dětských domovech a dalších zařízeních.

Jak to zvládnout, když nemáte dost peněz

Chybí ti základní věci?

• Pokud doma nemáš jídlo, léky, teplo, kde spát, řekni to co nejdřív dospělému, kterému věříš. Může to být někdo z rodiny, učitel, školní psycholožka, lékař nebo sociální pracovnice. Zkus říct třeba:

  „Doma teď nemáme dost jídla a nevím, co máme dělat.“

  „Hrozí, že nebudeme mít kde bydlet. Potřebuji, aby nám někdo pomohl.“

• Nezůstávej na to sám/sama. Ozvi se na Linku bezpečí 116 111, rádi to s tebou probereme.

Finanční problémy rodiny nejsou tvoje vina ani tvoje odpovědnost

Když doma chybí peníze, můžeš mít strach, jestli bude na jídlo, bydlení nebo školní věci. Možná se stydíš před spolužáky, vynecháváš výlety nebo posloucháš rodiče, jak se kvůli penězům hádají. Nemusíš to zachraňovat, odpovědnost je na rodičích.

Další tipy

• Pozor na rychlá a nebezpečná řešení - není tvým úkolem získávat peníze krádeží, hazardem, prodejem intimních fotek nebo prací, která je nebezpečná. Pokud tě do něčeho takového někdo tlačí, řekni to důvěryhodnému dospělému. Pomáhat rodině drobnými úkoly je něco jiného než řešit nedostatek peněz a případné dluhy.
• Řekni, co potřebuješ ty - možná nepotřebuješ znát všechny podrobnosti o financích tvojí rodiny. Potřebuješ ale vědět, zda budeš mít jídlo, kde spát a jestli můžeš dál chodit do školy nebo na kroužek. Můžeš říct:
  „Vím, že je to těžké, ale potřebuji vědět, co se změní pro mě.“
  „Mám strach, když vás slyším mluvit o tom, že přijdeme o bydlení.“
• Zůstaň v kontaktu s tím, co tě baví - nepřestávej chodit mezi kamarády nebo dělat věci, které ti dělají radost, jen proto, že se stydíš. Můžeš kamarádovi říct jen tolik, kolik chceš:
  „Teď u nás doma nejsou peníze navíc, takže potřebuji vymyslet něco, co nic nestojí.“
• Dej vědět ve škole - promluv si s učitelem nebo školním psychologem. Když škola ví, co se děje, může s vámi hledat možnosti, jak situaci řešit (třeba příspěvky na obědy nebo na školní akce).
• Poraď rodičům - rodiče se mohou zeptat na Úřadu práce ČR, jestli mají nárok na nějaké sociální dávky, mohou se poradit v občanské poradně nebo na Rodičovské lince.

Kdo je sociální pracovnice?

Sociální pracovnice je člověk, který pomáhá dětem a mladým lidem, když se doma nebo v rodině něco nedaří.

Můžeš se na ni obrátit, když:

• ti někdo doma ubližuje,
• rodiče se rozvádějí a je to pro tebe těžké,
• máš s rodiči problém, který spolu nedokážete vyřešit,
• nebo se doma děje něco, kvůli čemu se necítíš dobře nebo bezpečně.

Sociální pracovnici můžeš:

• napsat e-mail,
• zavolat,
• nebo za ní přijít osobně - nejlépe ji zastihneš v pondělí a ve středu od 9:00 do 17:00. V jiné dny může být třeba u jiné rodiny nebo u soudu.

Můžeš za ní přijít i sám/sama a nemusíš o tom rodičům předem říkat. Najdeš ji na městském nebo obecním úřadě podle svého trvalého bydliště. Hledej OSPOD – oddělení sociálně-právní ochrany dětí.

Co se stane, když přijdeš za sociální pracovnicí?

• Nejdřív si spolu v klidu promluvíte o tom, co se děje a co tě trápí.
• Sociální pracovnice se bude snažit pochopit, co potřebuješ a s čím ti může pomoct.
• Podle situace si pak může promluvit také s rodiči nebo s dalšími lidmi, kteří tě znají – třeba s učitelem nebo lékařem.
• Nebudeš na potíže muset být sám/sama. Společně budete hledat, co by mohlo pomoct.