Blog

Mateřství je nám často předkládáno jako období plné slunce, naplnění, ryzího štěstí. Z obálek časopisů na nás pomrkávají načesané fit maminky a jejich klidná miminka, působící dojmem, že pokud někdy zapláčou, tak možná tak maximálně na pět minut. Dvakrát týdně. Občas si ještě přečteme o poporodním blues nebo o poporodní depresi, ale o existenci matek v depresi, která přetrvává i dlouho po porodu nebo vzniká nezávisle na něm, se již tak běžně nemluví. To ale neznamená, že smutné mámy mezi námi nežijí.

Zlepšit atmosféru a navodit příjemné pocity v rodině neznamená odstranit konflikty nebo kritiku. Ty mohou být součástí komunikace, obzvlášť, pokud jsou sdělovány konstruktivně. V pořádku samozřejmě není slovní agrese, ani ta pasivní v podobě zarytého mlčení, natož pak násilí. Podpořit však můžeme způsob, skrze který můžeme dosáhnout laskavého prostředí, ve kterém se lépe žije.

Jedním z nich je zvýšení počtu kladných a příjemných komentářů k sobě navzájem. Zní vám to jednoduše? To je dobře. Je to jednoduché a má to velký dopad na rodinné rozpoložení.

Název článku je samozřejmě pouhá provokace. S bitím dětí a fyzickými tresty jakožto výchovnou metodou na Lince bezpečí a Rodičovské Lince nesouhlasíme. Rodičům, kteří své děti trestají fyzicky, nabízíme jiný výchovný přístup. Zastáváme názor, že uplatňovat vůči dítěti fyzické násilí není nutné. Naopak; může škodit, chceme-li vychovat řádného, šťastného a sebevědomého člověka. Mnoho lidí, včetně některých odborníků, však fyzické tresty hájí a doporučuje. Proto jsem se rozhodla, že se podívám na důvody – a mýty, které pro své přesvědčení uvádějí.

Přemýšleli jste jako rodiče někdy nad tím, jak to mají vaše děti se svěřováním se vám? Znáte ten pocit důvěry, kdy za vámi vaše dítě přišlo a chtělo si promluvit o nějaké své záležitosti? Otevírá své nitro, je plné očekávání, napětí i obav, jak na to zareagujeme. V tu chvíli jsme pro něj možná ti nejdůležitější.

Také zažíváte chvíli, kdy se slovní přestřelka zvrhne do hádky nebo ani nevíte, jak se to stalo? Také se někdy po určité chvíli zamyslíte nad tím, že vlastně vůbec nevíte, o čem se doma mluvilo a vybaví se vám známé pořekadlo „já o voze a ty o koze“? Nemůžeme si 100% sdělit to, jak se na svět díváme a jak ho prožíváme, ale stojí za to se o to pokusit

Děti jsou upřímné, spontánní, energické, neunavitelné, občas vzdorovité, tvořivé a hlavně inspirativní. Každý den nás překvapí novými nápady.Od narození děti učíme poznávat svět a výchovně je provázíme podstatnou částí jejich života. S dětmi se ale učíme i my! Dělají nás lepšími a v řadě situací se nám snaží připomenout, že i my jsme byli kdysi dětmi. Co se můžeme naučit od dětí?